Zaslepeni (Nedokončeno)

79.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed spí.

Mike:
„Ale Lou, tenkrát nemohl vědět, co tím způsobí. Navíc ty budeš přece báječný táta. Spíš bych se bál dítě svěřit do Federicových rukou." Pohladím jej po oušku a usměju se, když s sebou trhne.
„Nevěřím tomu, že bys jakkoliv ublížil svým koťátkům, takový přeci nejsi. Všechno to zvládneme, budu ti pomáhat, slibuju." Vrním na celý pokoj.Budeme tu všichni společně žít jako velká rodina, se vším budu bráškovi pomáhat a všichni budou šťastní.
Proč jsem si myslel, že bych zůstal sám, Lou mě potřebuje.
„Vymyslíme potom společně všechna jména. Kolikaterčata bys chtěl? Typuju, že bys chtěl jenom jedno mimčo, viď?"Povídáme si, Lou většinu času jen zoufale vzdychá. Už je pozdě a mně se začnou klížit víčka.
„Můžu tu dnes spát s tebou?"

Louis:
Kousal jsem se do rtu. Proč jsou doopravdy všichni nadšení víc než já? Je to špatně. Všechno je to špatně.
„Ano, jen jedno. Víc ne. Víc vážně nechci."Chabě jsem se usmál. Všichni stojí za mnou. Musím se sebrat. Nějak. Musím to zvládnout, už kvůli nim.
„Jistěže můžeš," pousměju se na něj o něco víc a začnu si sundávat oblečení. Umýt se půjdu až ráno. Zakryl jsem nás peřinou a ruku jsem si položil na břicho. Nějak to zvládneme.
„Dobrou noc, Miki." Popřál jsem ještě bráškovi, než jsem si jej do náruče a zavřel jsem oči.

Oliver:
Nebyla s ním vůbec žádná zábava. Dál spal jako špalek a mně už se jej nechtělo budit. Místo toho jsem začal hledat Mika, ale ten byl k nenalezení. Je možné, že by byl u Louise? Jistě a proto nebyl Fed ve svém pokoji. Je to nad slunce jasné. Zívl jsem. Takže z dnešního tulení nic nebude, Mikiho škoda. Pomalu jsem se protáhl a prve jsem se rychle osprchoval, než jsem i já zalezl do postele. 

Mike:
„Dobrou," stulím se do klubíčka u Louisova bříška a nechám jej, aby mě jednou rukou objímal.Netrvá dlouho a tvrdě usnu.
Ráno mě vzbudí Louis, jak se snaží tiše vyvézt z postele a nachystat se do práce.
„Dobré ráno," mňouknu rozespale.
Přemýšlím, jestli mám ještě na chvíli usnout nebo se jít už teď chystat do školy.

Fed:
Dnes jsem se vzbudil poměrně brzy, tak jsem se rozhodl udělat nám všem ke snídani míchaná vajíčka s kečupem a chlebem.Dnes máme v práci ty fyzické testy a pohovor, doufám, že to není skrz nějaké podezření o neschopnosti nebo tak něco.
Neměl by Lou v práci oznámit, že je těhotný, aby jej neposílali na nebezpečné a náročné akce? Nechci, aby se jim něco stalo...Taky musím skočit k nějakému realitnímu makléři a do zlatnictví a květinářství. Je toho tolik...Náhle mě někdo obejme zezadu kolem pasu.
„Dobré ráno, zlato."

Louis:
„Dobré," popřeju mu s úsměvem. Dnes mám kupodivu velmi dobrou náladu. Možná za to mohla jen Mikova přítomnost, nebo jen to, že mi zase poslintal polštář. Jako za starých časů... Jakoby to nemohlo být takové vždy. Bylo to tak bezstarostné... Ale trápil jsem se. Kvůli Federicovi a dalším věcem. Teď se ale trápím taky. Pomohl jsem Mikovi i vstát, protože to vypadalo, že se asi nepohne a sám jsem se vydal do kuchyně, kde jsem Feda objal kolem pasu a políbil jsem jej na krk. „Copak to tu kuchtíte, pane policisto?" zavrněl jsem mu do ucha. Už jsem měl na sobě uniformu, ale i tak mi ocásek čouhal z kalhot a já jej obmotal kolem Fedovi nohy. Nevím... Je mi najednou vážně nádherně.

Oliver:
Probudil jsem se díky Mikimu, který se přehraboval v šuplíku a asi hledal oblečení. Kousl jsem se do rtu. Neřád jeden, to mě ani nepřivítá? Nepozorovaně jsem se k němu přikradl a nahý jsem se na něj natiskl.
„Co to vyvádíš?" otočil jsem si ho k sobě čelem a rovnou jsem si ukradl polibek.
„Včera ses na mě vybodl," zamumlu ve výčitku a za trest jej štípnu do zadečku.