Zaslepeni (Nedokončeno)

40.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

Nakonec se do koupelny zatáhnout nechám, ale nechci tam nechávat Mikiho samotného s Oliverem. Co když se něco stane?
Pomalu jsem se svlékl. Neměl jsem ale na sex náladu, celkově jsem byl nevrlý a jak si Fed musel všimnout, tak jsem byl nepříjemný a to, jak jsem ho nachytal s Oliverem, taky moc nepomohlo.
„Kde budeme spát?" zeptal jsem se nervózně. Chtěl jsem být blízko Mikiho.
Cukl jsem sebou, když se dotkl jedné modřiny.

Oliver:

Vešel jsem k Mikimu a nejprve jsem zkontroloval jeho stav. Zdál se být v pořádku, ale i tak. Muselo to pro něj být těžké.
Políbil jsem jej na rty a překvapeně jsem vyjekl, když si mě k sobě přitáhl a zakňoural mi do ucha. Snad se neprobudil? 

Fed:

Oba dva se svlékneme a já ho začnu jemně omývat.
„Můžeš spát buď v pokoji s Mikim nebo hned ve vedlejším pokoji se mnou. " řeknu mu a opatrně mu namydlím boky, které jsou pokryté malinkýma modřinkama od toho hajzla.
„Klídek, jen tě umyju a všechno bude v pořádku."
Pomalu, aby se nelekl, ho zezadu obejmu a zabořím mu hlavu do krku.

Mike:

Cítil jsem, jak je Oli vedle mě. Chtěl jsem, aby mě obejmul a já mohl zase klidně spát.
„...obejmout... prosím..." zamňoukám a přitulím se k Oliverovi vedle sebe a znovu usnu.

Louis:

Uklidnil jsem se a naprosto se poddal jeho dotykům. Fed by mi neublížil, nemám se čeho bát. Natisknu se na něj a něžně jej políbím.
„Přijde mi hloupé, že jsem se nedokázal ubránit," přiznám zdrceně a víc se na něj natisknu.
„Ani Mikiho jsem neochránil." Potřebuju Feda, aby mě utišil, uklidnil. Potřeboval jsem a jen jeho.

Oliver:

Obejmu ho. Jak bych mohl odmítnout?
Konečně zase usnul a já jej něžně políbil na čelo. Můj maličký. Překvapeně jsem zaznamenal, jak se z koupelny linou divné zvuky. Nevypadalo to, že by spolu chtěli spát. Jsou prostě divní a úchylní. Asi jako já.
Promnul jsem si spánky a pomalu jsem se začal zvedat. 

Fed:

„Něčemu takovému by na tvém místě nemohl zabránit nikdo. Ani já bych to nezvládl. Byl to těžký den a i ty jsi potřeboval spát. A kdo mohl čekat, že zrovna v nemocnici se najde někdo takový, jako je ten doktor." snažím se ho ukonejšit, ale přijde mi, že v tom nejsem moc dobrý, tak k sobě toho nešťastníka alespoň pevně tisknu.
„Ale tady se nemůže stát nic ani tobě ani Mikemu. A Oliver bude mít asi hodně práce, protože tebe a ani Mikeho už do té nemocnice rozhodně nepustím...No, možná kdyby to byla otázka života a smrti, ale byl bych tam celou dobu s vámi a s Oliverem bychom se střídal na hlídkách. "
„A teď mi dovol ti udělat dobře, prosím. " začnu si pomalu klekat před něj na kolena a čekám na jakýkoliv náznak nesouhlasu, který ale nepřijde.

Mike:

Po pár minutách se bohužel zase vzbudím, protože cítím, že se ode mě můj polštář vzdaluje.
Promnu si oči a vidím, jak Oliver míří ke dveřím, pryč ode mě.
„Zůstaň tu se mnou, nechci tu být sám... " zakňourám ospale.
„Prosím, klidně mě svaž, ať nic neprovedu, ale prosím, nenechávej mě tu..." vzlyknu, nechci mu už nic udělat, ale necítím se tu sám, když nejsem v tom ohavném oparu, dobře. Nevím, přijde mi, jako bych se snad něčeho bál, ale nevím čeho, asi nějaký kočičí instinkt.