Zaslepeni (Nedokončeno)

62.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:

S Mikim jsme dopravili barvy do pokoje. S Fedem jsme si vyměnily pohledy, když Louis zkritizoval Mikův výběr.
Na jednu stranu ho vychovává jako v bavlnce a na druhou stranu je k němu někdy zas příliš upřímný. Zvlášť poslední dobou.
„Tak se do toho teda pustíme, ne?" políbím Mika do vlasů a naslouchám jeho pokynům. Tedy do chvíle, než si všimnu, že Federico něco říká Louisovi a Louis se zrovna nadšeně netváří.

Fed:

Mrzí mě, jak divně se Lou chová, mám pocit, že je to má vina. Ale co jsem udělal špatně?
Louis si vyslechne Mikiho dotčený a zklamaný hlas, který mu tiše vysvětlení, že zeleně budou ty předkreslené kruhy a fialově vždy zbytek stěny.
„Budeme malovat stěnu spolu nebo si každý vezmeme jednu?" Mrknu hravě na svého přítele a máznu mu fialovou barvu na nos.
Lou se po mně s naštvaným výrazem ožene rukou.
„Dobře, dobře, každý má svou stěnu." Zvednu ruce na znamení toho, že se vzdávám, ale to už mě ignoruje.
Lou se vrhne do práce a nic neříká, jen se věnuje svému štětci s barvou a vůbec nereaguje na Mikiho pokukování po něm nebo na mě.
V pokoji vládne děsné ticho, tak na mobilu pustím písničky.
Začnu nahlas zpívat a poskakovat po místnosti a Mike se ke mně nadšeně přidá.
Louis a Oliver na nás jen vyjeveně koukají a kroutí hlavami.

Mike:

Vysvětlím jim, jak jsem si to představoval, a snažím se na sobě nenechat znát, že se mě Louiho upřímnost dotkla. Vážně nechápu, co s ním je...
Během malování jej nenápadně pozoruju a stejně jako všichni tady jsem potichu.
Atmosféru v pokoji prolomí až Fed. Ještě že ho máme.
Pokojem zní jeho falešný hlas a já nemůžu jinak, než se k němu přidat. Vždyť bez něj by tu byla taková nuda.

Louis:

Musel mě zašpinit?
Naštvaně se věnuju své zdi. Jednolitá práce mi pomáhá se uklidnit, už jsem se chystal otočit na Feda s omluvou, že jsem to trochu přehnal, on ale pustil ten svůj rámus a začal skřehotat a poskakovat po místnosti. Miki se k němu samozřejmě přidal a já pevněji sevřel štětec v ruce a zarytě jsem dál maloval.
Vůbec jsem se toho nechtěl účastnit, ale ne. Já nemůžu říct nikdy ne. A když už se má pracovat, tak musí dělat hovadiny.
Hlava mě po chvíli rozbolela a já to vzdal.
„Až budete chtít malovat a ne dělat blbosti, tak mě zavolejte." Zavrčím a odejdu z místnosti, držíc se za hlavu. Mám pocit, že mi praskne.

Oliver:

Musel jsem se smát. Fed doopravdy ví, jak uvolnit atmosféru. To jsem si alespoň myslel do chvíle, než se Louis zvedl a s prasknutím dveří odešel.
„To má krámy, nebo tak něco?" zeptal jsem se bez obalu a pohladil jsem Mikiho po vlasech, jelikož vypadal, že se brzy rozpláče.
„Co to s vámi poslední dobou je? Nemluvíte spolu, podle všeho už spolu nemáte ani sex, což je celkem brzo na to, jak krátce jste spolu." Sednu si a Mika si stáhnu na klín. Fedovi pokynu, ať si sedne taky.
„Teď nám hezky pověz, co se děje. Louis je divnější a nepříjemnější, než kdy před tím byl a mě už to taky pořádně štve."

Fed:

Louis odešel, díky mně prostě odešel. Hned na to, co bouchne s dveřmi, se na sebe s Mikim ublíženě podíváme a já raději vypnu hudbu.
Miki se sesunul k zemi a Oliver si k němu okamžitě sedne.
„Nevím, co se děje... Chvilkama mám pocit, že už mě nemiluje. Že mě miloval předtím, ale teď, když poznal, jaké je být se mnou, tak se mu to nelíbí, stejně jako těm před ním." Krom Matea, to, že mě opustil on byla pouze jen má vina.
Sedím naproti Oliverovi, který má na klíně Mikiho, a koukám do země.
„Co dělám špatně? Nevím, co dělat. Ráno mu bývá špatně, ale co já můžu udělat pro to, aby nebylo? Nechce, ani abych se jej dotýkal, objímal jej... Pak se cítí provinile nebo mě nechce hned ranit a i přes svou očividnou nechuť se mnou chce spát... To mu ale nemůžu udělat, zvlášť když jej ani nedokážu vzrušit." Svěřím se a moc se snažím, abych nezačal brečet.