Zaslepeni (Nedokončeno)

51.

Ahojky, ráda bych vám popřála Veselé Vánoce, krásné svátky a Šťastný Nový rok.
Bohužel mám ale jednu špatnou zprávu. Zásoba předepsaných kapitol je téměř vyplýtvaná.
Já i Tiktakbum jsme měly v poslední době strašně málo času na psaní, ale snad se to po svátcích a pololetí ve škole spraví.
Proto bude zatím každý týden jedna kapitola, kterou budu zveřejňovat nejspíš ve středu.
Děkuji za pochopení.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Louis měl pravdu, měli jsme jít dovnitř všichni spolu s ním.
Ten ťulpas spadl z houpačky, měl štěstí, že nezahučel do toho rybníčku, to by byla scéna.
Díky vzlykům jsme ho našli a Oliver ho následně odnesl do obýváku.
Mike nehorázně vyváděl, měl rozbité koleno až do masa, protože podle všeho vylítl z houpačky na jakýsi štěrk. Taky měl trošku odřené dlaně, ale jinak nic vážného.
Oliver mu chtěl vytahat kamínky a následně to pořádně vydezinfikovat, ale vypadalo to, že ho to kotě pořádně pokope.

Mike:

„Já nejsem žádné tele!" Prskám kolem sebe, když mě Oliver nese do domu.
Ani nevím, jak se stalo, že jsem spadl, prostě jsem se houpal, a zničeho nic se něco za mnou ozvalo.
Když jsem se otočil, stál tam na druhé straně rybníčku nějaký chlap v černém.
Lekl jsem se a asi spadl.
Když jsem se tam znovu podíval, už tam nebyl, a já měl odřené koleno a pekelně to pálilo.
Oliver mě položí na sedačku a dojde si pro lékárničku.
Já mezitím brečím jak malé kotě.
„Já jsem nechtěl spadnout, za to může ten chlap, já byl opatrný."
„Nechci, nechci!!! Bude to bolet ještě víc a štípat!" Snažím se dostat od Olivera s pinzetou v ruce a peroxidem v druhé ruce.
„Lou! Pomoc!" Natahuju se k bráchovi s prosbou o pomoc.
Ten mi dá ruku na tvář a setře mi slzy.
„Ne, ne, prosím!" Zavzlykám, když si sedne vedle mě, stáhne si mě na klín a pevně mě drží. 

Louis:

Musím jej pevně držet, aby tolik nevyváděl, ale v hlavě mi běží jediná myšlenka. Jaký chlap?!
Snad automaticky Mikimu začnu olizovat krk a jen se snažím Mika jakkoli uklidnit.
Když je však konečně po všem, tak se na toho chlapa okamžitě zeptám. Nikdo by tu přeci být neměl ne?
Kouknu na Olivera, který byl trošku pobledlý a nervózní.
Už se asi nadechoval k odpovědi, ale vyrušil mě zápach.
„Večeře," vyjeknu a rychle se do kuchyně rozeběhnu.
Vše povypínám, ale je vidět, že je pozdě. Hlavně to jde ale cítit.
Celá práce k ničemu.
„Sakra," špitnu a bouchnu do linky.

Oliver:

Chlap? Jaký chlap? Úplně ve mně hrklo a netušil jsem, co více mám udělat, abych si to nějak logicky vysvětlil.
„Asi to byl zahradník," ozvu se a Mikimu dám omluvný polibek na rty. Ano, byl to zahradník. Nikdo jiný se sem dostat nemůže.
Doobvážu tomu kotěti nohu a snažím se nevnímat ten zápach z kuchyně. I tak nelibě nakrčím nos. Takový hnus. 

Fed:

Chlap? Jakej chlap?
Dívám se na ty tři a nevím, co říct, jsem povedená rodinka.
Pak se ale pokojem rozline smrad spáleniny.
Á, naše večeře. Asi si zajdeme do restaurace.
„Olivere? Jaká je tu nejbližší levnější restaurace?" Zeptám se ho, a on jen pokrýve hlavou. Je nějak mimo.
„Hej, klídek, zítra zavoláš zahradníkovi, ať přijde a Mike nám řekne, jestli to byl on. Taky můžeme udělat bezpečnostní opatření, nemusíš se bát, Olivere."