Zaslepeni (Nedokončeno)

78.

Ahojte, bohužel nám právě došly předepsané kapitoly, takže netušíme, jak budeme dále zveřejňovat. S Tiktakbum se budeme samozřejmě moc snažit, ale znáte to, venku je teplo, konec roku a nikomu se už nic nechce 😅🤣
Doufám, že chápete a budete s námi trpěliví, užijte si kapitolu 😘

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:
Jsem rád, že mě Miki bere za tak dobrého kamaráda, že se za mnou bude chodit radit, i když se to Oliverovi nelíbí. Válíme se společně po zemi a Mike se pořádně rozpovídá. Jsem rád, že vše vyšlo podle našich teda jeho představ.Náhle se otevřely dveře a za nimi naše dvě polovičky. Nevypadají moc nadšeně...
No, Lou zase odejde a Oliver ze mě sundá Mikeho.
„Ale no tak, vždyť jsme si jen povídali. Víš, co nechápu? Proč se mu v kině víc líbilo s tebou než se mnou..." No, tehdy jsem se o něj snažil, ale uznávám, kino a film Logan nebyla nejlepší volba, ale i tak, to snad mohla nehradit čistě má společnost.Oliver se na mě nepěkně podívá a Miki na mě vyplázne jazyk.

Mike:
Přitulím se k Oliho krku a třu se o něj nosem. I přes tak krátkou dobu mi chyběl.
„My jsme si vážně jen povídali, chtěl vědět, jaký jsme měli večer." Špitnu mu do ucha.
„Ty jsi mě vzal na horor a ještě ses mi smál," kňuknu, když si vzpomenu na ten večer, kdy mě vzal tajně na Logana.
„A Oli mi nechal celý popcorn a držel mě za ruku, a, a, a máme se moc rádi. Je prostě lepší." Ušklíbnu se a vypláznu na Federica jazyk. Oli se uchechtne a podrbe mě na hlavě.

Louis:
Vztek postupně přecházel v lítost. Zvlášť, když nikdo nešel a já tak seděl v kuchyni sám s připraveným jídlem. Začal jsem rychle mrkat a chuť k jídlu mě přešla úplně, proto jsem talíř s mým jídlem strčil do lednice a vytratil jsem se z kuchyně druhou stranou. Nebudu je přeci rušit, jejich smích jasně značí to, že se až moc dobře baví. Promnul jsem si oči. Nebudu tu přeci brečet. Nemůžu tu přeci brečet. Zavřel jsem se na zimní zahradě. Federico nemá tušení, kde to je, Miki se do tohohle místa v domě neodváží a Oliver... Nikdo neví, že sem chodím a starám se mu o tu jeho plantáž.
Zalezl jsem si do houpacího křesla, které stálo v nejzašším rohu a ani, když někdo přišel dovnitř, tak nebylo vidět. Tady jsem si objal pažemi břicho a neurčitě jsem sledoval listy před sebou. To se mnou už odmítají i jíst? Nebudu jim přece mazat med kolem pusy, aby byli spokojení. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi vztah, který mezi nimi vzniknul. Mike je kluk. Malý kluk, který má jen popletenou hlavu.
Zavřel jsem oči. Začalo mi krůčet v břiše, ale já nic sníst nemohl. Nejspíš bych do sebe dostal tak jednu lžičku a bylo by po všem.

Oliver:
„Proč asi," uculím se na Federica a Mika nenápadně pohladím po zadečku.
„Některé finty znát nepotřebuješ, víš?"Nedůvěřivě si jednoho, tak i druhého zaměřím pohledem, ale pak jen s povzdechem přikývnu.
„No tak dobře. Když to teda vážně nebylo jinak než tvrdíte." Přesto jsem Mika schválně před Federicem políbil a nezdráhal jsem se použít ani jazyk. Jisté věci si vyjasnit musíme.Mikiho hodnocení mi taktéž zvedlo náladu. Někomu to ve vztahu prostě klape. Louisovo volání k jídlu jsem sice před tím slyšel, ale snad může chvíli počkat. Navíc už se neizval, takže to už asi vzdal. Je dobře, že za ním Federico neběžel jako poslušný pes. Pořád si myslím, že si zaslouží lepšího.
„Já bych tě na horor nikdy nevzal," zavrním mu do ucha a jemně jej políbím na nos. 

Fed:
„Nechte si to do soukromí, teď se jde jíst!" Zavelím a zvednu se ze země.
„Co myslíte, že je k obědu?" Zaklepu Oliverovi na rameno a společně se vydáme do kuchyně.
„Lou? Lou? Kde jsi?" Volám, ale nikdo nikde.Kam zmizel? Doufám, že se mu neudělalo špatně.
„Nevíte, kam mohl jít?"