Zaslepeni (Nedokončeno)

80.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:
Koucourka chytla hravá, to budou ty těhotenské hormony.
Přilezl ke mně po čtyřech a já mu rukama automaticky zajedu do vlasů. Ne, že bych si ho tím tlačil ke klínu, to vůbec ne, no, možná jen malinko. Drbu jej ve vlasech, jemně mu hladím ouška. S úsměvem na rtech ho pozoruju, jak se přes látku mazlí s ním rozkrokem.
„Jak rychle mě toho zbavíš nechám na tobě, pokud s tím začneš teď..." Slastně zamručím, když bradou víc přitlačí.
Nějaké testy jdou stranou, jediné, co zajímá mou mysl a tělo je Louis.
„Lou," vydechnu, když mě osvobodí z kalhot.

Louis:
„Ano?" zasmál jsem se a konečně jej z kalhot vysvobodil úplně, takže i z trenýrek. Prvně jsem mu jen olízl špičku a jednou rukou jsem jej uchopil u kořene a začal jsem rukou pumpovat. Jazykem jsem kmital přes jeho špičku, než jsem jej začal jednoduše sát. Líbilo se mi, jak mě hladil ve vlasech, i když to drbání si mohl odpustit, nejsem žádný pitomý čokl.
Ještě nějakou chvíli jsem jej takto trápil, než jsem jej konečně vzal do úst celého a začal svou "práci" dělat naplno. Přesně tak, jak to má rád. S úsměvem jsem se odtáhl a vše spolkl.
Následně jsem se vysoukal z pod stolu, vzal jsem si žvýkačku a rozešel jsem se ke dveřím.
„Notak, Fede, zapni si kalhoty a pojď, nemůžeme přijít pozdě!"

Fed:
Úžasný, jako vždy, jinak to nejde ani popsat. Chvíli mi trvá, než vydýchám orgasmus a než si uvědomím, že vážně musím do práce.
„Už jdu, už jdu," žbleptám po cestě k Louisovi, jelikož jsem stále trošku mimo.
Musí mě třikrát upozornit na zip od kalhot, než konečně upraven a uspokojen vyjdu z domu.
„Díky, lásko," políbím ho na rty a přislíbím, že mu jeho péči po návratu oplatím. Musíme sexu užívat, dokud můžeme. Za pár měsíců to nebude možné. Na tváři mám malý úsměv, který zmizí až na stanici, kde na nás čeká komisař.

Lous:
Trvalo celou věčnost, než se konečně vypravil a pak ještě dlouhou dobu v autě, než se i upravil. Jakoby mu ho ještě nikdo nikdy nekouřil, což je vážně nesmysl.
Musel jsem jej hodně krát upozorňovat a jeho slib jsem ani moc nevnímal. Stejně k tomu nedojde. Budeme po dnešku rádi, že dorazíme v celku.
Na stanici jsme se museli nejprve nahlásit a podstoupit obvyklý vědomostní test, který byl jednoduchý. Horší už byl osobní dotazník, který jsem už ale musel vyplňovat jen já. Týkalo se to údajů o mých obdobích, partnerech...
S povzdechem jsem tužku odložil. Bylo to ponižující, ale stejně jsem to musel vyplnit. A co až se dozví, že jsem těhotný? Přijdu o práci, jistěže přijdu o práci. Kousl jsem se do rtu. Co jen budu dělat?
Jak dobrá nálada přišla, tak teď už i odešla. Nemůžu jít na mateřskou a na nemocenskou? Co s penězi. Bezradně jsem se zadíval před sebe. Co jen se mnou bude? 

Fed:
Mluvilo se o fyzických testech ne o vědomostních, na to jsem nebyl připraven, takže mi málem zaskočilo, když sem ho dostal na stůl. Naštěstí to letos nebylo tak náročné jako loni a předloni...
Potom Lou dostal svůj speciální dotazník a já taky.
Test způsobilosti a náchylnosti k návykovým látkám, nebo co.
Tak do dopadá, když se někdo v práci zapíše jako notorický alkoholik...
Následné hodinové sezení s psychologem, v které se řešil alkohol, arachnofobie a láska. Vím, že by se to nemělo, neměl bych policejnímu psychologovi zatajovat takovou informaci, že budu brzy otec a manžel. Ještě jsme se s Louisem pořádně nedomluvili, jak to v práci sdělit. Jediné, co jsem psychologovi Emilovi v tomto ohledu řekl je, že jsem teď šťastně zamilovaný a že s tím klukem plánuju společnou budoucnost. Snažil se ze mě vytáhnout víc, ale vždy jsem s úsměvem zavedl rozhovor jinam. Dnes dokonce nepřišla řeč na Matea, za což jsem neuvěřitelně rád. Nechci si kazit dobrou náladu.
Tu mi totiž zkazí až fyzické testy, jelikož má "oblíbená" vytrvalost se běží jako první. Jako ráno zaběhat si klidně půjdu, ale točit se tu tři kilometry dokolečka... Člověk si pak připadá jako blbec.