Zaslepeni (Nedokončeno)

39.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Koukám na ty dva a nevím, co si mám myslet. Ale možná se tak Louis chová, protože je ještě v šoku.
„Ano, přesuneme se všichni tam, zajdu to zatím nahlásit, kdyby nás hledali. " oznámím všem v místnosti a vydám se za šéfem.

Mike:

Oliver je na mě tak hodný, i když jsem mu tak ublížil...
Dá mě k Louisovi do náruče a já se k Louimu ihned přitulím.
„Lou, Lou... promiň, já nechtěl... " vzlykám a oplácím mu olizování a šťouchání nosem.
„Proč jsme tady..."

Louis:

Fed odešel a já ze sebe nechal spadnout peřinu. Dál jsem se věnoval Mikimu a ocásek jsem si propletl s tím jeho.
„To nic, ouško, za chvilku budeme u Olivera a i ty budeš brzo v pořádku, jen mi slib, že už to nikdy neuděláš a tím nikdy myslím doopravdy nikdy, ano?" přísně jsem na něj pohlédl a otočil jsem se na Olivera.
„Neřeknu mu to... Teď ne. Je to složité, Olivere. To, že jsem taky hybrid a že bych se s tím doznal na veřejnosti... Chápeš, jaké by z toho bylo pozdvižení?" Schovám ocásek i ouška a dál si Mikiho tisknu k sobě. Moje malé a naivní kotě.

Oliver:

Začal jsem s tím, že by to měl Fedovi říct. Fed by to pochopil, Louis se doopravdy nemá čeho bát jen mu to asi nedochází.
Konečně je Fed zpět a já mu pomohu pobalit věci těch dvou. Je v plánu, že se ještě zastavíme pro další věci těch dvou. Fed si ke mně své krámy natahá jindy.
„Tak vyrazíme?" zeptám se a i přes Louisovo prsknutí si vezmu Mikiho do náruče. 

Mike:

„Slibuju, ale já udělal tak špatnou věc... nechtěl jsem jen, aby se to stalo znovu... " rozpláču se a držím se Louise jako klíče, dokud mě od něj neodebere Oliver s tím, že už jdeme.
„Promiň... Já se tak moc omlouvám... " opakuju Olimu do hrudníku.
„Nechci, aby ses na mě zlobil nebo byls kvůli mně smutný. Já, já ti nechtěl ublížit, vážně ne..." omlouvám se a nevnímám, že mě přenáší do auta.
„Musíš pryč... je mi tak vedro... běž pryč..."

Fed:
Vše jsem zařídil, teď už zbývá se jen přesunout k Oliverovi. Šéf se kupodivu nedivil, že si Louiho ten kretén spletl s hybridem a prodloužil mu o týden dovolenou a mně ji dal taky, abych ho hlídal, aby prý neudělal nějakou blbost.
Když dojdu do pokoje, začneme se chystat k přesonu.
Oliver se ujme Mikeho a já pomůžu Louimu. Podepřu ho, protože je stále trošku slabý.
„Opatrně, ať nespadneš..." šeptnu mu do ucha a chytnu ho za boky a odvedu do svého auta.

Oliver:
„Miki, tohle... " začne se po mně sápat a já se ho zase snažím držet od svého těla. Kdosi mi však Mikiho vyrve z náruče a kolem mých ramen se naopak objeví cizí ruka. Fed drží Mikiho a Louis, spíš než aby držel mě, tak se o mě opírá a dost nahlas oddechuje.
S námahou se všichni dostaneme do auta, kde Louis Mikiho drží v objetí, což by Mikiho nemělo moc dráždit, i tak tomu má přítomnost nepomáhá. Nakonec jsme jeli rovnou ke mně.
S Mikem se po městě jezdit prostě nedalo.
Fed zaparkoval a já běžel rychle odemknout.

Louis:

Sem tam jsem Mika kousl, aby mu to pomohlo udržet si zdravý rozum a neojíždět třeba sedačku. Věděl jsem, že je to těžké, ale on to zvládal celkem dobře.
Vysoukali jsme se z auta a Mikiho jsem s Fedovou pomocí odvedl do jeho pokoje, kde měl mít vše, co bude potřebovat.
Olivera jsem však nepouštěl z očí. Nehodlal jsem nic riskovat.
„Tak," zamumlal jsem a sedl jsem si na gauč. Oliver si sedl naproti a Fed hned vedle mě.