Zaslepeni (Nedokončeno)

19.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Oliver:

„Táta byl dost děsivej chlap a tak jo, ale nehodlám popřípadě nic občůrávat a tak, na oplátku ty nemusíš chodit k cizím lidem a pusinkovat je," stanovým další podmínku.
„A tak nikdy nepodvedl? Hmm... Zajímavý. Ale jo, nevěra je něco odpornýho," zamumlám ztrápeně a celkem naštvaně mu zatnu nehty do ramen.
K jeho reakci ohledně dětí se radši nevyjadřuju. Louis podle karty nese pozitivní gen, který mu umožňuje mít děti. Ten gen má i Miki, je to něco, co je nutí chovat se ve svém období jako samice a celkově to způsobuje pocit potřeby dítěte.
Hybridi jsou prostě fascinující a pořád toho o nich tolik nevíme.„Všechny ne, jen ty doopravdy roztomilé ale Miki... On je tak skvělý a dokonalý. Jemu by se nemohlo ublížit, nikdy, ale beru tvoji výhružku na vědomí," sdělím mu s úšklebkem a během chvilky můj zadek zastihne doopravdy nečekaná pozornost, kvůli které se na něj musím natisknout. Obmotám mu ruce kolem krku a zůstanu na něm natisklý.
„Ty musíš být fakt nadržený, takhle mě svádět a mluv, jsem jako hrob." O chvilku později se oba nekontrolovatelně smějeme. Prostě to nešlo jinak a já měl dokonce problém se chvilku normálně nadechnout, začalo mě i bolet v boku a to se mi nestalo celkem dlouho.
„Wau, ty jsi fakt zvrácenej. Ministrant a kněz, ty ty ty," zavrtím nad ním hlavou.
„Ou počkej. Jedno anime jsem kdysi viděl... Naruto? Jo, tak to bylo. Ty bys byl asi ten blondýn, co? Ten Naruto. Ale jako Naruto bys byl dole," ušklíbnu se na něj.
„Beztak jsi dominant, který si ho nechá do zadku strč ráz na ráz." Sám jsem tohle zažil asi dvakrát. Poprvé to bylo dobrovolně, chodili jsme spolu a on mě naučil všem těm věcem. Jak potěšit, jak potrestat. Byl to fajn chlap, ale nevyšlo to. Oboustranně a pak... Největší omyl v životě.

Fed:

Ještě chvíli se odhadujeme o anime a shipech, když se ozve zavrzání dveří.
Mike... V tu chvíli, kdy si to oba uvědomíme, tak od sebe odskočíme, jako bychom se navzájem kopli.
Mike se k nám pomalu přišourá a protírá si očka.
„Vzbudili jsme tě, kocourku? Pokud ano, tak promiň." zaštěbetám, když si sedne do mezery mezi mnou a Oliverem.

Mike:

Spal jsem, ale pak mě probudila strašná bolest ouška a hlavy obecně. Z obyváku byl slyšet smích, takže kluci ještě nespí.
Vydám se za nimi a sednu si mezi ně.„Mě bolí hlava a ouško." poztěžuju si a pohodlně se mezi nimi usadím tak, že Oliverovi dám hlavu do klína a Fedovi tam dám nohy.
Přeci jen Oliver je doktor, pomůže mi od bolesti, to Fed neumí.
Ti dva se na sebe podívají a Oliver se vítězně rozesměje.
„Doufám, že tu neděláte žádné nekalosti, jinak by se na vás Louis mohl zlobit, až se podívá na záznam z kamer z obyváku." mňouknu a ti dva okamžitě zmlknou.

Oliver:

Byl rozespalý a ták roztomiloučký. Když si na mě lehl, tak jsem mu zkušenými pohyby ouško a hlavičku začal prohmatávat, což mělo pomoci utlumení bolesti. Mike na začátku zakňučel, ale poté už to bylo dobré.„Kamery, "zopakuju po chvilce hrobového ticha a vcelku vyděšeně se zadívám na Federica. Doufám, že umí přemazat kamerový záznam a jaký úchyl si vůbec dává kamery do bytu!? Louis je doopravdy paranoidní.
„A proč tady máte kamery, Miki? Copak vám sem někdo vniknul a vykradl vás?" nervózně se zasměju. Takže kamery jsou jen tady v obýváku a pravděpodobně to Louis kontroluje jen tehdy, když je hodně dlouho Mike sám. Jsme v prdeli a k tomu ty Mikiho modřiny. Odhrnu mu vlásky z tváře. „A kde jsou ty kamery, zlatíčko?" zeptám se Mikiho a on unaveně ukáže do jednoho rohu místnosti. Takže jen jedna.
„Ale je zaplá? Vždyť nesvítí," řeknu až přehnaně nadšeně. Nefunguje. Doufám...
Prosím, ať nefunguje.