Zaslepeni (Nedokončeno)

22.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Nebude mít čas, protože půjde ven se mnou! Jsem snad rudý zlostí. Opouštíme Louisův dočasný pokoj. Nesu Louimu kytici a věci, co tu měl. Celkově totiž vypadá dost vratce. Nechci, aby si ublížil.
Oliver nás doběhne. Jdeme vedle sebe a on starostlivě sleduje Louise před námi. Jde strašně pomalu a klepou se mu nohy.
„Louisi, jsi v pohodě?" zeptám se, ale jsem odbyt.
Mike pořád něco štěbetá a Louis se na něj láskyplně usmívá.

Mike:

Vedu si Louiho domů a musím dávat pozor, aby mi nespadl. Je teď moc křehký.
V tramvaji seřvu nějakou holku, aby ho pustila sednout. Všichni mě překvapeně sledují, ale já na to kašlu. Teď se zvládnu o Louise postarat. Zvládnu to.

Oliver:

Ti dva nás naprosto ignorovali a mám pocit, že to neštvalo jen mě, ale i Federica. Už od odchodu z nemocnice byl naštvaný a zle se na všechny koukal.
Když Mike seřval jakousi vypatlanou holku, tak jsem si musel povzdechnout.
„Už abychom byli u nich," zamumlal jsem směrem k Fedovi.
„Louise si tam měli ještě nechat, ale on na ně vytáhl jakýsi paragraf nebo cosi. Ten odchod si vydupal," svěřím mu své zjištění.
Konečně vystoupíme a už nám zbývají jen schody, kde ale Louis zakolísá a málem spadne. Fed jej však stihl chytit, nebo spíš mu udělal podporu. Louis totiž spadl dozadu a přímo za ním šel Fed. Louis se chvilku nehýbal, pak tlumeně poděkoval a nechal se Mikim dotahat až nahoru. Vešli jsme do bytu a Louis se okamžitě posadil na gauč a zhluboka oddechoval.

Louis:

Celou cestu o mě Miki pečoval. Já bych měl pečovat o něj, dokonce seřval jakousi holku v tramvaji a pak ten trapas na schodech, kde jsem se na Feda přímo natisknul. Mé nitro zavrnělo a nechtělo se chvilku hnout, naštěstí jsem to pak ovládl a odtrhl jsem se od něj.
S výdechem jsem dopadl přímo na gauč. Je tu hezky uklizeno, to udělali oni? To je moc milé.
Zadíval jsem se na ty tři, ale to už u mě byl Oliver a já byl nucen si sundat tričko a nechat ho, aby mi zkontroloval tlukot srdce. Přišlo mi to celkově nesmyslné a mám podezření, že to udělal schválně, jen netuším proč.
K tomu na mě Fed pořád koukal a já z toho byl nervózní. Může za to to kousnutí? Zlobí se? Proto se chová tak divně?
„A jo! To překvápko!" Vstal jsem a nechal jsem se Mikim vést za ručku po chodbě.

Fed:

Vydupal si odchod, to se mu podobá, pan všechno zvládnu sám. Hlavně, že kdybych ho na schodech nechytil, tak by ve špitálu skončil znova.
Spokojeně se usměju, když na mně zůstane chvíli ležet. Nechá si pomoct, ale jen ode mě.
V bytě se svalí na gauč a ztěžka oddechuje.
Oliver ho začne kontrolovat. Není on zvěrolékař? Přitom se chová jako Louisův praktický lékař...
Sundá mu tričko a mně se naskytne pohled na Louiho vypracovaný hrudník. Já mám širší hrudník, i když se to nezdá. Ale ten jeho... radost pohledět.
Louis se vždycky nerad vystavoval, takže jsem ho bez košile viděl jen párkrát. A vždycky to stálo za to.
Pak se ale zvedne a Mike ho začne tahat do chodby, kde visí fotky.
Tak dost, Federico, je čas se předvést. Pln odhodlání zapluju do kuchyně a začnu připravovat svou specialitu, což je shodou okolností i jedno z Louisovým nejoblíbenějších jídel.

Mike:

V pořádku jsme se dostali domů a já se vážně nemůžu dočkat, až Louis uvidí naši výstavku.
Nechám ho malinko vydechnout a pak mu začnu ukazovat rámečky s našema fotkama.
Hezky fotku po fotce.
„Pamatuješ si toto, a toto? To bylo hezky, že?" postupně ho dovedu až ke dveří jeho pokoje, u kterých visí fotka, kde salutuje ve své služební uniformě. Moc mu to tam sluší.
Pak otevřu dveře, vecpu ho dovnitř a zase za námi zavřu.
Sednu si k němu na postel, zatímco on tiše stojí u stěny naproti. Jsou tam tři fotky, které jsem si myslel, že by tu Loui určitě chtěl.
Na klín si položím foto album a čekám na jeho reakci.