Dva hybridí bratři, každý úplně jiný, jak zvládají svůj život plný nástrah?
Mají komu věřit? A pokud ano, opravdu jim věří? Najdou každý svou lásku nebo se o ni sami připraví?
Pro jednoho je život pohádka a druhý vidí všude jen nebezpečí, jak jen s...
Jdu se podívat, jestli je Louis v pohodě, vždyť... takhle jsem ho ještě nikdy neviděl. Dojdu ke dveřím koupelny a zaklepu na ně. "Louisi?...Louisi? Louisi! Ozvi se, jestli žiješ...Louisi! Vím, že máš zamčeno, ale já ty dveře klidně vyrazím!" vyhrožuju, ale marně. "Louisi..."
Louis:
Federic ne. Začnu mírně panikařit. „Jsem v pohodě, Fede! " zavolám rychle a zadívám se na sebe do zrcadla. Ať to zmizí. Ať to zmizí. Najednou zapraští dveře a já vyjeveně koukám na Fedův obličej. „Tys mi rozbil dveře," vybleptnu. V odrazu zrcadla se naštěstí přesvědčím o tom, že nic není vidět. Snad taky on nic neviděl. „Tys mi fakt rozbil dveře, prasáku," uchechtnu se a poplácám jej po hlavě. Taky si promnu oči, které byly nejspíš docela skelné a zarudlé.
Fed:
Vyrazím dveře a vidím ho tam, uplakaného kluka, který se snaží hrát, že je všechno v pořádku. "Louisi..." zkřížím si ruce na hrudi. "Co s tebou je? Vždyť víš, že mně můžeš o čemkoliv říct. Pomůžu ti, jsme parťáci, partneři pro každý případ." Louis se na mě podívá jako na úplnýho cvoka, chce mě obejít a zmizet mi někde v bytě. "Louisi! Budu tě pořád dokola otravovat, dokud mi to neřekneš, a ty víš, jak já umím být otravný!"
Louis:
Netušil jsem, co mu na to mám říct. Nikomu jsem nikdy neříkal své pocity, jen někdy Mikovi a stejně to nebylo všechno. S povzdechem jsem se zastavil, takže do mě narazil a já se musel uchechtnout. „Jo, jsi děsně otravný... " odmlčel jsem se a jen jsem si promnul spánky. „Prostě mám teď takový divný... Období, asi na mě něco leze." Zkusil jsem to rovnou uhrát tak, aby to nevypadalo moc divně, až zas na týden zmizím z práce a budu doma zavřený ve svém pokoji, budu si strkat bůh ví co, do zadku a myslet při tom na něj. Z této myšlenky se mi opět udělalo mírně zle a smutno. „Jo, je to zas mé menstruační období," štěknu a mírně jej praštím do ramene. „Pitomče."
Fed:
"Tvé období, jestli správně počítám, tak Mikeho, ne? Asi někdy příští týden, proto si jednou za měsíc bereš týdenní volno, jsi tu s chudákem Mikem. Už jsem to díky tomu doktorovi pochopil, neboj." mrknu na něj a malém mi přiletí jeho pěst přímo do nosu. "Nečerti se! Nejsem zas tak blbej! Prostě v tom období je Mike nejzranitelnější a ty ho hlídáš, nevím, nechápu, proč jsi mi to neřekl rovnou."
