Zaslepeni (Nedokončeno)

45.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Líbaním jsem se dostal k jeho krku a obrysu mých zubů z minula. Sám jsem cítil, že já i on už brzy vyvrcholíme, tak má ruka najde Louisův klín a mé zuby jeho krk.
Je to tak rychlé...
Zakousnu se, on se udělá, celý se stáhne a já nemůžu jinak, než obdarovat svou nadílkou kondom.
Když z Louise vystoupím, vypadá, jakoby se mohl každou chvilku rozpadnout...
Tak křehký a silný zároveň.
Svalíme se vedle sebe do postele a nepřestáváme se líně líbat.
Opakuje mi, jak moc mě miluje a já... nechci udělat znovu stejnou chybu, ale, ale ta slova...
„Já tebe taky Lou, já tebe taky." ... mi z úst prostě nejdou.
Pohladím ho po rudé tváří a pak rukou dojedu až ke své značce na jeho krku.
„Sluší ti to."

Mike:

„Aha..." chci, aby byl Lou šťastný, ale copak to znamená, že už se mnou nebude?
Co když, co když mě opustí? Odstěhuje se za Federicem a já zůstanu sám? Mohlo by se to stát? Vím, že mě má Lou rád, ale co když přestane? Kdo se se mnou bude mazlit? Pomáhat mi? Povídat si se mnou? Co budu sám dělat, až, až bude chtít všechen svůj čas dávat Fedovi?
Je mi z toho pomyšlení smutno, i když by nemělo, mám svého brášku moc rád a mám mu přát jen to nejlepší, i kdyby to měl být život beze mě...
„Spolu? Rád se s tebou budu mazlit, mám tě rád, víš?" usměju se na Olivera a chytnu ho za ruku, s kterou se následně začnu mazlit.
„Budeš se se mnou rád mazlit, když Lou už nebude chtít?"

Louis:

Zabolelo mě, když na mé vyznání lásky neodpověděl, ale přistoupil jsem to k jeho únavě a nepozornosti.
Miluje mě, ne? Kdyby mě nemiloval, nespal by se mnou. Neublížil by mi takovým způsobem. Takový on není.
„Já vím, je totiž od tebe," taky jsem se dotknul své značky zase na jeho krku.
„A tobě taky sluší, a to strášně moc." Usmívám se a nepřítomně si hlavu položím na jeho hruď.
„Proč ses rozhodl opětovat mé city, Fede?" zeptám se dřív, než se stihnu zarazit. Nedokážu jen tak něco nechat být.

Oliver:

Vypadá to, že hodně přemýšlí a to mě nutí taky přemýšlet. To co dělám, to co jsem udělal. Je to správné?
Některé věci rozhodně ne a pokud by to Louis nebo Miki zjistili, byl bych v koncích.
Cukl jsem sebou, když opět omluvil a jeho odpověď mi vykouzlila úsměv na mé nejisté tváři.
„Taky tě mám moc rád, kotě." S širokým úsměvem jsem sledoval jeho počínání a následně jsem se sám chopil iniciativy v tomto 'tulení'. Zarazila mě však jeho slova.
„Proč by Louis nechtěl, ty trdlo? Je na mazlení s tebou závislejší než ty."

Fed:

„Protože jsi mi ukázal i jediné dvě věci, které mi u tebe chyběli k naprosté dokonalosti. To, že jsi gay, a to, že jsi taky zranitelný a občas potřebuješ mou pomoc, péči a ochranu. Navíc ty poslední dny s tebou byly a jsou tak, tak intenzivní..." snažím se mu vysvětlit své pocity a při tom ho hladím ve vlasech.

Mike:

„Myslím jako později... Lou a Fed budou chtít být jen spolu, bydlet spolu... Bydlet spolu beze mě a založit si rodinu. Lou nebude mít čas být se mnou... Já, já mu Federica moc přeju, sluší jim to spolu, ale, ale co bude se mnou? Vždyť já v podstatě znám jen vás tři a svého soukromého učitele... " svěřím se mu se svými obavami a znovu mu schoval hlavu pod tričko, aby neviděl, že mě to trápí a že jsem z toho smutný.

Louis:

Zčervenám a natisknu se na něj. „Nejsem žádné bezbranné kotě," zamručím a až po minutě si uvědomím, co jsem to vlastně řekl.
„Tedy, ehm," odkašlu si.
„Intenzivní to vážně je."
Cítím se najednou trapně. Nazval jsem se před ním kotětem. Taková blbost.
Zhluboka jsem se nadechl a rukou jsem jej pohladil po zadečku. Asi snaha odvést pozornost jinam.
„A já ani nevím, jak se to stalo. Nějak. Už jak jsi mě shodil ze schodů... Myslel jsem si, že jsi naprostý pitomec a nešika, ale pak se to změnilo. Naprosto jsem ti propadl," špitl jsem.