Zaslepeni (Nedokončeno)

34.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Mike spí.

Fed:

„Louisi, co kdybys šel Mika trošku okoupat a pak ho někam uložit, já tu zatím počkám s Oliverem." navrhnu a odtáhnu Louise do chodby.
„Oliver vypadá, že to vážně neplánoval, a taky to vypadá, že si to vůbec neužil. Vždyť se na něj podívej, nemá ani své obvyklé narážky... Ne, nechci ho obhajovat, jako doktor to měl tušit, ale je to pořád jen člověk, Lou." předám mu opatrně to spící ulepené klubko a dovedu ho do koupelny.

Louis:

Snažím se na to dívat objektivně, ale je to těžké. Pořád Mikiho chci vidět jako nevinného a bezbranného, ale po tomhle? Jak to mám teď udělat.
S Mikim jsem v koupelně zůstal sám a začal jsem jej koupat. Takové to pro něj bylo, když se o mě staral?
Zachvátí mě pocit ponížení a hanby. Dál Mikiho koupu a snažím se, aby byl čisťounký a nedotčený jako dřív. „Ouško," povzdychnu si smutně.

Oliver:

Přecházel jsem po místnosti sem a tam, a když jsem spatřil Feda, tak jsem se zle zašklebil.
„Copak? Chceš si taky praštit?" prskl jsem. Měl jsem vztek jak na sebe, tak na své okolí. Bylo mi hrozně. Proč se to stalo? Měl jsem to naplánované. Nic se nemohlo stát. A stalo se. Zase se zadívám na Federica.
„Doufám, že jste mi nevyrazili dveře, byly dost drahý."

Fed:

„Myslím, že dveře nejsou tvůj největší problém, navíc jsme sem vlezli oknem. " zašklebím se na něj škodolibě a začnu sundávat špinavé povlečení z postele. Po chvilce se ke mně Oliver se sklopenou hlavou přidá a společně to tady uklidíme.
„Co se vlastně stalo? Proč jste se přesunuli k tobě? A já myslel, že víš, co děláš, a že jsi teda silnější... " začnu. Tato událost mu musela nepěkně pošramotit ego... nechat se znásilnit malým hybridem...

Louis:

S námahou vezmu Mikiho do náruče a pomalu se k nim vracím. Mikimu jsem oblékl alespoň své tričko, aby nebyl úplně nahý, to že já sám tak odkryl Fedovy značky mi teď bylo jedno.
Vstoupil jsem do místnosti a zmateně jsem sledoval ty dva, jak se po sobě válí. Nelíbilo se mi to.
„Miki ti nestačil?" prsknu.
„A ty?" zadívám se na Feda.
Mám vztek a má žárlivost se taky projevila velkou měrou.
„Mikiho beru domů," oznámím jednoduše.
„Vím, že jsi mu nechtěl tohle udělat, ale jsi doktor. Máš moc dobře vědět, že se hybridům zvyšuje i síla a touhu po uspokojení nedokážou ovládnout. Pokud už tě Miki nebude chtít vidět, tak změníme lékaře a je mi jedno, jak skvělá má tahle ordinace pověst, nebo spíš měla. Tvůj otec se musí obracet v hrobě." S tím jsem se otočil a zamířil jsem ven. Ještě jsem se ale zastavil. „Až budu doma, tak ti zavolám, Fede. Teď se ale raději nebudeme moc vídat. Miki potřebuje péči." Zase jsem se rozešel, ale opět jsem se zastavil. „Miluju tě," zamumlal jsem a rychle jsem konečně odešel.

Oliver:

„Prostě jsem... Měl jsem to pod kontrolou. Naprosto všechno, srazil jsem mu teplotu, nechtěl jsem s ním spát. Poskytl jsem mu i sexuální hračky... Sám jsem mu pak sice vyhonil, ale to nevadí. Já nechtěl, aby to skončilo takhle!" vychrlím ze sebe a smutně si povzdychnu.
„Pokazil jsem to. Naprosto jsem to pokazil. Miki si mě už k tělu nepustí a já. Nemáš tušení, jak mi je." Otočil jsem se na něj a jakmile jsem viděl ten jeho arogantní úsměv, tak jsem po něm skočil a začali jsme se tak... Pošťuchovat.
Když však přišel Louis a začal se svým proslovem...
Zhluboka jsem se nadechl při zmíňce o otci. Pokud mě chtěl ranit, tak se mu to právě teď povedlo. Dokonale se mu to povedlo.
Zaryju si nehty do dlaně a potlačuju slzy. Přijdu si zase jako malý, neschopný fakan.