Zaslepeni (Nedokončeno)

52.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Na to zapomeň," zasměju se a o to víc se uculuju, když se Fed vyřítí z obýváku.
Je to fakt blbec, jak kdyby byl v divadle.
Já mezitím uklidím ušpiněné nádobí.
S ním se už vydám za Fedem a snažím se ignorovat fakt, že tam ti dva jsou spolu sami.
Objemu Feda ze zadu a položím mu hlavu na rameno.
„Lásko, nedělej se a tím už, vždyť je pozdě."
Jemně jej hladím po břiše. Chtěl bych se s ním mazlit v posteli a pak jít spát.
„Ale nádobí umýt můžeš," popíchnu jej ještě, než jim oznámím, že jdu ještě do koupelny.

Oliver:

Jemně jej k sobě stáhnu.
„Uznej ale, že ty a kuchyň, je celkem nebezpečná kombinace."
Tiše se zahihňám, než jej začnu pusinkovat a hladit.
Musím přeci využít situaci, když tu nikdo není.
Odtáhnu se až ve chvíli, kdy uslyším kroky. Louis odešel do koupelny a já si se smíchem znovu natiskl Mika na sebe.
„Zlatíčko," zavrním mu do ucha a stále jej držím u sebe.
„Co bys chtěl zítra dělat?" 

Fed:

„Tak dobře, když to říkáš, počkáš na mě v postýlce?" Špitnu, když se ode mě odlepí.
Naskládám nádobí do myčky a rozhodnu se splácat alespoň nějakou jednoduchou buchtu na snídani.
Smíchám všechny potřebné suroviny a dám to péct.
Než se bábovka upeče, tak všude uklidím.
Když je vše hotové, vytáhnu buchtu z trouby a nakouknu do obýváku, kde na pohovce usnul Oliver s Mikem v náručí.
Jsou spolu tak sladcí.
Přikryju svůj výtvor utěrkou a vydám se do pokoje, kde na mě čeká Lou.

Mike:

„Já umím vařit, jen u toho občas udělám nepořádek." Zamračím se na Olivera. Ale nemračím se dlouho, protože mě začne pusinkovat.
Taky jej pořádně obejmu a začnu mu vyprávět o svém přání navštívit Dinopark, Zoo, zábavní park, kolotoče nebo nějaké vědecké muzeum například o hybridech nebo lidském těle.
On mi na oplátku vypráví, kde všude byl on.
Spokojeně mu ležím v náručí, je to tak hezký pocit, až se mi z toho začnou klížit víčka.
Za chvilku už sladce spím.

Louis:

Sedím na posteli a koukám se z okna, na sobě mám jen trenýrky, pyžamo jsem si ani nebral.
Prohrabuju si ještě stále mokré vlasy a zavrtím se. Miki se musí taky umýt a nemůže přece spát na gauči.
Proto vstanu a vrátím se zpět do obýváku, na Feda, kterého minu, se jen usměju.
Oba spí a já přešlápnu na místě.
Mám je budit? Současně i s nelibostí pozoruju, jak blízko ti dva u sebe jsou.
Vždyť Mikimu je stále jen šestnáct.
Mírně s Mikim zatřesu.
„Musíš se umýt a taky budeš spát v posteli."

Oliver:

Probudil mě pohyb vedle mě. Ani jsem si neuvědomil, že jsem usnul, ale stalo se.
Teď jen vidím, jak se Louis snaží vzít Mika do náruče, ale on se brání, i když je stále rozespalý.
„Hej, co to děláš!" vyjeknu a stáhnu si svého kocourka zpět. Louis se zaškaredí a vyzve Mika, aby se zvedl a šel s ním do koupelny.
Pohladím to kotě po hlavě.
„Má pravdu, měl by ses umýt, abys byl hezky voňavý. Mám tam jít s tebou? Nebudu tě aspoň tahat jako Louis." Všechno Mikimu šeptám, ale myslím, že mě Louis i tak slyšel.
Nijak ale nevyvádí. Je ledově klidný a to je na tom to nejděsivější. 

Fed:

Šel jsem za Louim, ale on si to pravděpodobně šinul za Mikem do obýváku.
A taky, že jo. Jdu pomalu za ním a sleduju, jak ne zrovna šetrně budí Mika a jak se ho od Olivera snaží odtáhnout. Neúspěšně.
Teda až do chvíle, kdy Oliver asi něco řekl, Mike mu v náruči celý ztuhl a chvilku na to se oběma vytrhl a seskočil z pohovky.
Dal se na kulhavý útěk.
„Kampak, kampak, kotě?" Zastoupím mu cestu, chci jej chytit, ale proklouzne mi mezi nohama.