Zaslepeni (Nedokončeno)

23.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

U Louise a Federica

Louis:

To je nesmysl. Je to nesmysl. Není možné, aby mě měl rád. Pokud si to dobře pamatuju, tak jsem mu nedal absolutně žádný důvod k podezření.
Chystal jsem se protestovat, že se najíme dohromady, ale jakmile Federico zmínil ty kousance, tak zmlknu. Nedošlo mi to. Odvrátím tvář. Nedošlo mi to a teď před ním vypadám jako ještě větší pitomec.
Usedl jsem ke stolu a nervózně jsem si kousal ret.
„Děkuju," ozval jsem se, když se přede mnou objevil talíř s jídlem. Dokonce nalil i víno.
„Je to vynikající," pochvalně jsem se usmál a začal jsem po přípitku jíst. „Vím, že Mikiho modřiny nemůžeš, nemusel ses s tím otravovat. Teď jsi mohl obšťastňovat nějakou tu svou známost a ne se tu se mnou otravovat." I když s tím kousancem moc u hybridů nepochodíš, ozval se v mém nitru zlovolný hlásek, ale to už jsem se rychle okřikl a pokračoval jsem v jídle. 

Fed:

Zdá se mi to nebo se z mého nejlepší kamaráda a policisty stala taková nesmělá citlivá bytost?
Nikdy jsem si nevšimnul, že by se tak choval.
„Není vůbec zač a řeknu ti tajemství. Já vlastně vařím celkem rád." zvláště tobě a Mikemu.
„Ale nikomu to neříkej." řeknu tiše a on se rozesměje.
Potom ale zvážním.
„Ne, je to má vina, vždyť jsem policista, měl bych reagovat rychleji." Navíc ani nevíš, co se stalo cestou z nemocnice v tramvaji...
„Navíc, já tu s tebou jsem rád. A už mě tak neděs. Prvně nás malém vybouráš a pak málem umřeš na ztrátu a otravu krve. Vypadal jsi vážně strašně. " ruka mi cuká k té jeho, pohladil bych ho po ruce, ale včas se zarazím a natáhnu se pro svou sklenici vína.

Louis:

„Takže odejdeš od policie a otevřeš si restauraci? Víš ale, že tam nemůžeš podávat jen jedno jediné jídlo?" dál se směju a pak se konečně uklidním.
„Ty jsi celý takový zpomalený, to už všichni víme," popíchnu ho. Vždy to tak dělám, když jsem nervózní. Jednoduše do něj rýpu a on začne v okamžiku rýpat do mě a já jsem v klidu, protože to kamarádi dělají.
„Ale teď už vypadám líp, ne?" uculím se a rychle si strčím sousto do pusy, protože mi málem spadlo z vidličky.
Koutkem oka zaznamenám jakýsi pohyb, ale on si jen vzal skleničku vína.
„A tak povídej. Kolik jsi jich stihl ohnout, když jsem byl mimo? Doufám, že Mike byl všemu ušetřen," mírně se zamračím. Ani nechápu, proč si to dělám. Takhle si ubližuju, ale líbí se mi poslouchat jeho hlas a navíc si při tom můžu představovat, že to já jsem na místě té osoby. 

Fed:

„Jo, teď už vypadaš o něco lépe, ale myslím, že ses neměl z té nemocnice tak hrnout." povzdechnu si a prohlédnu si jeho vlasy, jelikož má obličej skoro vražený v talíři.
„Ale chápu, ten doktor musel být dost otravný, taky bych to jeho flirtování nemohl vydržet. " zašklebím se při té myšlence.
„Dávej si na něj pozor, nelíbí se mi. A k tvé smůle nikoho. " pokrčím rameny.
„No, k tvé smůle protože jsem teď strašně nadrženej. A pokud to takhle půjde dál, tak ohnu tebe tady o ten stůl."

Louis:

„Ale prosím tě," mávl jsem nad tím rukou a s nezájmem jsem dál jedl. Tedy do té doby, než mi odhrnul vlasy. Mírně jsem zrudl. Proč se mě najednou i dotýká?
„Byl milý a dobře se s ním povídalo," ohradil jsem se. Jakoby se divil, že se mnou někdo flirtuje...
„A nebyl ani škaredý a nebezpečný? On? To těžko," uchechtl jsem se a docela mě potěšilo, že nikoho neměl. Jenže pak zase promluvil a mě zaskočilo. Musel jsem se rychle napít a pak jsem jen zvedl hlavu a ironicky jsem se zasmál.
„Jo, jdem na to," zakroutil jsem nad ním hlavou. Tyhle jeho vtípky, kdyby jen tušil, že nic víc by mi neudělalo větší radost.
„Tak dneska můžeš vyrazit na lov, nebo si začni s Oliverem, alespoň necháte Mika na pokoji," zabručím rozmrzele a nabodnu kousek ryby na vidličku.