Zaslepeni (Nedokončeno)

27.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

„Měl jsi přijít za mnou, ale ale je to doktor... Tak dobře, ale to bylo naposled! " otočím se na Olivera a trošku se uklidním a teprve teď začnu vnímat Fedovu ruku na svém těle. Mírně zrudnu a vyvléknu se z jeho objetí, Mika položím na židli, kam jsem dal před tím polštářek.
„Klidně ho jako kočičí máma v zubech vynesu," zasyčím. Mám hrozné nutkání Mika prohlédnout a očistit, nechce se mi věřit, že by Oliver nevyužil situace... Ale Miki by mi nelhal, ne?
„Já si dám taky tuňákovou," oznámím a kouknu na zbylé dva.

Oliver:

Samolibě se usmívám. Vedu nad Federicem jedna nula, to je jasný.
„Oh, pardon," uculím se na něj a raději se vyhnu jakémukoli vysvětlování, nemuselo by to dobře skončit.
„Já si dám šunkovou, "oznámím ihned a nedovedu se přestat na Mika culit. Je to tak hodný kocourek, ale Louis bude doopravdy problém. Snad jej Federico dostatečně zaměstná.
„Já vás pozvu," ozvu se náhle a sáhnu po telefonu.
„A Miki, ty si to zase zchlaď," oznámím s úsměvem a zachvěju se, když si vzpomenu na jeho výraz. Asi budu muset jít na záchod... Taky si ulevit. 

Fed:

„A já si dám hawai s olivami. Když teda platíš." vypláznu na Olivera jazyk.
„Louisi, nemrač se tak na Olivera, vždyť je to tvá chůva a hlídání pro Mikeho na dnešní večer, nebo ho tu necháš samotného?" dloubnu do Louise loktem a on zrudne ještě víc, než byl před chvilkou.
„My dva totiž jdeme na rande. " objasním a Mike začne šťastně tleskat.

Mike:

Sedím si na židli a na polštářku a snažím se vydýchat, že můj brácha kývl na rande s Federicem.
Začnu tleskat až skoro spadnu ze židle, kdyby mi v tom Fed nezabránil.„Loui, to je skvělé! A o mě se neboj, já to tu zvládnu i bez chůvy. Nevybouchne to tady." slibuju a jsem nadšený i za Louise, který to teď nedává najevo, ale kdyby tu byl sám, skákal by radostí do vzduchu.

Louis:

Usmívám se a celý jen zářím. Můj obličej je ale pořádně rudý. Dojdu k Mikimu a nosem, aby to oni neviděli, se o něj otřu.
„Nechci, abys tu byl sám, Miki, a ani nechci, aby tady byl Oliver. Co kdybych zavolal té paní Mar.. " Mike začne vztekle prskat a máchat ocáskem.
„Tak fajn, tak fajn," povzdechnu si a otočím se na Olivera. Ten už se ale spokojeně usmívá a mně je jasné, že tu zůstane tak i tak.
Sedneme si ke stolu a jen čekáme, až se ozve zvonek a přivezou nám pizzu. Když se tak stane, Oliver doopravdy vše zaplatí a všichni čtyři se už spokojeně díváme na své pizzy. Automaticky začnu jeden kousek pizzy rolovat a bez problémů jej pak na dvě kousnutí zkonzumuju. Olíznu si rty.
„Je moc dobrá."

Oliver:

Taky se pustím do své pizzy a koukám na Mikiho. Takže dnešní večer budeme spolu. Nejde mi se přestat usmívat. Možná bych mu to mohl zase udělat... Nebo on sám by za mnou mohl přijít. Ah, kdyby to doopravdy udělal.
Bezmyšlenkovitě okoušu nejprve kůrku a až pak se pustím příborem do zbytku pizzy. Je to mnohem čistotnější způsob konzumace.
Upiju ze sklenky a mírně se zamračím, když na své noze ucítím cizí šmátravou ruku. Kouknu před sebe, kde sedí Federico.
Usmívá se a kouká na Louise, který je hned vedle mě. Protočím očima a silně Federica kopnu, aby pochopil, že si spletl nohy. 

Fed:

Koukám, jak se Loui cpe pizzou, vždycky měl svůj specifický způsob. Ale pak se podívám na Olivera a vyprsknu smíchy. Jak to krájí?
Začnu hladit Louise po noze, ale přiletí mi kopanec a Oliver protočí očima.
Sakra, špatná noha, jak jsem se jen mohl spléct, takovej trapas.
Po obědě se všichni natáhneme v obyváku na gauč a pustíme si film.
Louis leží s Mikem v náručí na pohovce a já s Oliverem sedíme ve křeslech okolo.