9.

734 85 5
                                    

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Mike:

Sleduju, jak se mi Lou snaží vykouřit kamaráda, ale to nemůžu dovolit. Louis po těchto svých obdobích vždy lituje toho, jak se choval, takže mu musím pomoct.
Odtáhnu Olivera na chodbu, zamknu dveře a klíč si hodím do trenek, tam mi zaručeně sahat nebude.
Pak se vrátím za svým bráškou, který by jakoby na chvíli procitl, ale pak propadl Fedovu pachu a vrhnul se ke dveřím.
"Lou, ty hloupý kocoure, tam přece Fed není. Čeká na tebe jinde, pujdete na rande a pak k němu a ty se na to musíš připravit." zašvitořím a on se zasekne uprostřed pohybu.
"No, na co čekáš, strašně smrdíš potem, i na kocoura, musíš do sprchy, abys mu krásně voněl." vábím ho pod studenou sprchu, která by ho měla zklidnit.
"A taky mám ve skříňce schovaný jeho sprcháč od doby, kdy tu přespal a zapomněl ho tu. Budeš vonět jako on."

Fed:

Z bytu je slyšet rámus, a kdyby Mike nevyšoupl i doktůrka, žárlil bych.
Chvíli se z něj snažím dostat, co se děje, ale mlčí jako šutr a pošle mě domů.
"Nikam nejdu, když nevím, co se děje, navíc volá mě!" co když mě potřebuje? Potřebuje pomoc...
"Mike se o něj postará? Jak to můžeš vědět, vždyť ten magor přepere občas i mě!"

Oliver:
Bože! Proč je ten chlap takový idiot. „Svému bratrovi by neublížil, pokud vím, ne?" zvednu významně obočí.„Jen je mu zle a asi to bývá časté. Beztak ti nedůvěřuje natolik, aby ti řekl, co se s ním děje," popíchl jsem jej. Nedovedu si prostě pomoct.
„Já třeba vím, co mu je a ani mi to nemusel říkat. Třeba jsi prostě jen mírně natvrdlí," uculoval jsem se a poté jsem zaskučel, když mě praštil. I tak to opět stálo za to.
V bytě náhle zavládlo ticho a dokonce se po chvilce otevřely i dveře, kde byl Mike. Louise jsem nikde neviděl, ale cítil jsem podivně svěží vůni, kterou voněl i Mike. Mike byl dokonce lehce mokrý a tvářil se dost... Vyjukaně.„Pusť mě dovnitř," zamumlal jsem, ale to už se přede mě nacpal Federico.

Louis:

Budu vonět jako on? Budeme mít rande?
„Tak jo," svolil jsem a nechal jsem se za ruku odvést do sprchy, kde jsem na sebe vylil celou tubu šamponu. „Vůbec si mě nevšímá, " zamumlu unaveně, sprcha mě spíš utupila, ale vlastně i uklidnila.
„Miki? " natáhnu k němu ruce a obejmu ho.
„Mám tě móc rád," šeptl jsem a jako loutka jsem se zase nechal odvést do svého pokoje, kde jsem opět pocítil to nekončící vzrušení a touhu.
Zase jsem se rozešel ke dveřím, ale bylo zamčeno. Mrskl jsem naštvaně ocáskem na stranu, ale poté jsem si lehl na postel a z pod postele jsem vytáhl vibrátor. Potřeboval jsem to. Tiše jsem vzdychal Federicovo jméno. Už jsem dovedl krotit alespoň svou hlasitost, když už nic jiného.

Mike:

Odvedu ho s úsměvem do koupelny a podám mu tubu se sprchovým gelem, mám jich plnou skříň jen pro takovéto případy.
"Ale prosím tě, dnes ti pochválil oblečení, navíc tě přinesl v náručí jako princeznu a nechal si od tebe okusovat krk. Víš, žes mu tam udělal obří cucáky?" mluvím na něj, je vidět, že je klidnější.
Jsem za to rád, dokud mě celý mokrý neobejme. Musel jsem podtlačit prskání a místo toho jsem mu dal pusu na nos.
"Taky tě mám rád, ale teď pujdeš do pokojíku a počkáš tam na Federica." navnadím ho a následně ho v jeho pokoji zamknu.
Teď už budu jen týden poslouchat: Fede, Federico!! Tak už si mě vem! Chci tě Fede! Miluj mě!...
Je mi ho tak líto... Ale teď jdu zkontrolovat ty dva za dveřmi.
Sotva otevřu, už se oba cpou dovnitř.
"Dnes už prosím běžte, Lou je moc nemocný a já unavený. Jak bude Louimu líp oběma vám zavolám." oznámím jim.

Zaslepeni (Nedokončeno) Kde žijí příběhy. Začni objevovat