Zaslepeni (Nedokončeno)

46.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Louis:

Je celý jakýsi divný. Vím přece, že se snažili dostat do mého notebooku. Sedíme v autě a najednou se začne omlouvat a prosit.
Pevněji sevřu volant ve svých rukou.
„A myslíš, že teď jsem jako klidnější?" řeknu s patřičnou dávkou sarkazmu.
„Sakra, Federico!" dál upřeně koukám před sebe.
„Dělali jste tam něco s Mikim?" napadne mě první hrozný scénář, ale on rychle zavrtí hlavou a já mu věřím, nelhal by.
„Tak..." v mysli mi vyvstane vzpomínka na záležitost s ručníkem.
„Spal jsi s Oliverem?" řeknu tiše a do očí mi, kdo ví proč, vhrknou slzy. Rychle se však oklepu.
„Ale to je jedno. Nebyli jsme spolu, nemám právo ti nic vyčítat, až na to, že vás Miki mohl vidět."
Dál se o tom nechci bavit, i tak mě to ale užírá. Podívám se na ten záznam? Řekl mi to, protože nechtěl, aby mě to ranilo a mluvil i o tom, že říkal zlé věci. Co říkal? Něco o mně?
Zhluboka se nadechnu. Jsem nervózní a smutný a jde to vidět i na mém řízení.

Oliver:

„Copak, zlatíčko?" místečko znovu promnu a druhou rukou jej začnu hladit na citlivých bodech u oušek. Vím, že bych zase neměl, ale on je jako sladký dortík, který nelze odmítnout.
„A sedm koťat? Páni," zasměju se a trošku mu zmáčknu zadeček.
„To by tě ale stálo mnoho námahy jak při porodu, tak při samotné výrobě," zamrkám na něj a s potěšením sleduju jeho reakci.
Tak nevinný a já jej takto kazím.
Samotnému mi z úst unikne zasténání, když mě zuby poškádlí na uchu. Mé dost citlivé místo. 

Fed:

Je mi ze sebe samotného tak blbě...
„Nespali jsme spolu... jen, jen jsme vedli nemístné řeči a ze srandy se popichovali, nesmíš to brát vážně, byli jsme oba opilí... Nechci, abys na mě, na Olivera a na náš vztah nahlížel jinak než do teď... " špatně se mi dýchá, bolí a pálí mě kousanec na krku, že by infekce?
„Lou... prosím...ZASTAV!...Asi budu zvracet..." vyjeknu a dám si ruce před pusu.

Mike:

„Chci mít velkou rodinu a umět se o ně postarat jako Lou... " zavrním.
„Je mi jedno, jak moc to bude bolet, chci být skvělý máma. " kroutím se pod jeho doteky a začnu mu okusovat ouško.
Celý se o něj třu a ocásek mám obmotaný kolem jeho ruky na mém pozadí.
„Podrb mě na bříšku, prosím... " mňouknu a převalím se tak, aby měl nejlepší přístup k mému břichu.
Miluju drbání na břiše a za oušky.

Louis:

Zpradka zabrzdím na kraji silnice a otočím se na Feda. Chytím jej za rameno a současně mu natočím hlavu.
Zcela instinktivně mu začnu kousanec olizovat a nejen k jeho údivu zarudnutí pomalu mizí.
Trošku se odtáhnu. Teď vím, že jej to doopravdy mrzí.
Jako člověk značku vnímá jen někdy a za velmi vypjaté citové situace. Pohladím jej po tváři a trošku se usměju. Skutečně ale jen trošku.
„Zajedu si pro ten počítač," řeknu a jeho výrazu si nevšímám.
„Nemám v plánu si to pouštět. Současně moc chci, abych zjistil, co se tam vlastně stalo, ale byla by to nedůvěra k tobě a to zase nechci." Trhaně jsem se nadechl a zase jsem se rozjel.
Myšlenky se mi ale stále stáčely k tomu, co tam dělali, ale současně se objevovala myšlenka, že já k němu stejně nejsem plně upřímný.

Oliver:

„Tvé přání je mi rozkazem," zazubím se a bez váhání se nad něj vyhoupnu a začnu jej jemně škrábat.
Současně jej však na břicho pusinkuji mokrými polibky. Postupně své polibky přesunu k jeho růžovým bradavkám, které i párkrát skousnu a trochu za ně zuby zatahám. Vměstnám se o něco těsněji mezi jeho nohy a spokojeně se zasměju nad jeho výrazem.