Zaslepeni (Nedokončeno)

43.

Louis a Oliver: Tiktakbum

Federico a Mike: Já (Hanka124)

Fed:

Ten strop je tak zajímavej, nikdy jsem si nevšiml, že je tam nějaký flek ve tvaru soba...
Mám v sobě už sedmý pivo a konečně začínám myslet jen na nepodstatné kokotiny a ne na tu hádku a Louise celkově.
Asi si koupím fixy a toho soba si vykreslím...
Náhle mi zazvoní mobil, teda asi je to mobil.
Bytem hraje písnička Sofia a já za boha netuším, kde je ta posraná věc jménem telefon.
Houpavou chůzí se pohybuju po bytě a zhruba po dvou minutách mi dojde, že ta písnička za mnou běhá, a mám mobil v kapse u kalhot.
„Zdáár, káámo.... Kde bych já byl... Jsém dómá, v bytečku... Lou...Lou...Lou...Lou, mocinky moc mě to mrzí... odpustíme sí a ty si tak budeš hrat i sé mnouu... "

Mike:

Bolí mě se dívat na to, jak se Loui trápí. Ale netuším, co mám dělat. Normálně bych se k němu přitulil, ale nevím, jestli bych to tím teď spíš nezhoršil.
„Lou, já, já si myslím, že bys mu to měl říct. On to pochopí a pak nebudou žádná nedorozumění a my se budeme moct mazlit a vy se nebudete hádat... Měl bys vše o tolik jednodušší... "

Louis:

„Ale já... Já to nedokážu udělat. Prosím, nebavme se o tom teď. Jednou mu to řeknu, slibuju. Teď ale ne." Kolébal jsem s ním v náruči až do té doby, než do pokoje vtrhl Oliver a tvářil se dost prapodivně.
„Co se děje? Kde je?" náhle se z telefonu ozval Fedův přiopilý tón hlasu a mně bylo vše jasné. Zrovna zpíval tu svoji odrhovačku.
„Zajedu pro něj... Ale..." zadíval jsem se na Mikiho.
„Nebo ne. Ať si přijede, kdy chce."

Oliver:

„Ty ses ožral, ty hovado?" nevěřícně vyvalím oči a pomalu se rozejdu zpět k těm dvěma.
Federico je fakt mamlas.
„Tak pro něj sjedu já. Ještě si ublíží." Opět se zaposlouchám do toho, jak si prozpěvuje o tom, jak třeba ohnul jednu dánku, ale jak Louis je mnohem lepší.
Zakroutím odmítavě hlavou a pomalu se rozejdu ke dveřím, ale Louis mě zastaví. Vidím na něm, že za ním chce jet. Jen jak to vyřešit s Mikim. Osobně si myslím, že mu období dneškem skončilo. 

Fed:

„Kolík jéé na svjetje holék a kolík klukůů jéé v ních...kolík jéé na svjetje klukůů a kolík holék jéé v ních.... Tjech i tjech jéé móc... á můůj ptáák makáá celouou nóc... " prozpěvuju si, když mi dojdou rýmy na Louise a jeho zadek.
Válím se na posteli a stále čučím do stropu. Co jiného bych tak mohl dělat?

Mike:

„Dobře," povzdechnu si a přitulím se k Louimu.
„Měl bys za ním zajet a udobřit se, vždyť on nemůže vědět, že jelikož jsme oba kocouři, tak je to v pořádku. Sám víš, že kdybys byl fakt normální člověk bylo by to naše hraní divný. Navíc je to prostě trouba. Tvůj trouba." špitnu Louisovi do krku, když za tím ožralou odmítne jet.
„Mně už je dobře," teda až na to, že je mi zima, povzdechnu si a drbnu do něj, aby šel.
Za nedlouho za mnou přijde Oliver a podá mi talíř s jídlem.
„Myslíš, myslíš, že bys mi prosím udělal a donesl ohřáté mléko?" zeptám se Olivera a při tom se dívám do peřiny, v které jsem zamotaný.

Louis:

Nakonec jsem poslechl Mika, půjčil si klíčky od Oliverova auta a rozjel jsem se k Fedovi. Celou cestu jsem byl nervózní a vystresovaný a to současně i z toho, že jsem Mikiho nechal samotného.
Zaparkoval jsem blízko jeho domu a pomalu jsem se vydal k jeho bytu. Dovnitř jsem se dostal snadno a poté jsem zazvonil na jeho dveře. Kousal jsem se do rtu. Nechtěl jsem si hned brát jeho záložní klíč, schovaný uvnitř kamuflážní bačkory, což je podle Federica naprosto geniální, podle mě naprosto stupidní.
„Fede?" zaťukal jsem tentokrát a přešlápl jsem na místě.