STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

Život

Čauko, hodně lidí píše povídky o BVB, tak taky nějakou napíšu.

Ahoj, jmenuju se Kristen a narodila jsem se 26.10. v Cinncinati , ve státě Ohio. Momentálně mi je 14. Mám o šest let strašího bratra Michaela. (Majka, Michala)

Moji rodiče jsou Češi, ale máme četnou rodinu v Americe, kteří moje rodiče pozvali na 1 rok do Ameriky, takže jsem se tam narodila já. No moji rodiče znají taky v Americe mnoho lidí, jako jsou Chris a Amy a taky spoustu dalších. A protože jsem byla malá, tak nechtěli odletět zpět do ČR, takže vyrůstám v Americe, ale přes prázdniny jsem v Česku. Kde se mi moc líbí, protože jsme z jižní Moravy, téměř u Slovenských hranic. Takže umím i česky. Můj bratr, tím že je o 6 let starší se o mě moc nezajímá. A s kým se kamarádím? Možná Vám už napověděla ta jména výše (Amy a Chris) ano, hádáte správně vyrůstám s klukem jménem? Andy Biersack. WOW :D. Bydlí naproti nám. Je to můj nejlepší kamarád. Je o dva roky starší než já.

Každý všední den

„Kristen"!! volá máma z kuchyně. „Co je zase"? odpovídám jí rozespale. „Vstávej už, já jdu do práce, hlavně nezaspi"! křičí zase. „No jo". Zvedám se z postele a jdu pomalým krokem do koupelny. Osprchuju se, učešu si mou dlouhou hřívu a vyrážím směr šatník. Pro dnešek, protože je konečně pátek tak vybírám legíny, tričko s lebkou a moje oblíbené boty. Obleču se a jdu po schodech dolů dát si snídani. Do tašky si dám svačinu a pití. Ještě si jdu vyčistit zuby a jdu na wc. „Cink, cink" zvonek se rozezněl. „No jo už jdu" pospíchám ke dveřím. Dveře rychle otevírám. „No ahoj" řekne mi Andy šťastně „Čauko Andy, jo už jdu" rychle si obouvám černé glády, sápu po tašce a kráčíme do škol, protože Andy už chodí na střední. „Tak se měj a po škole tady" řekl mi s úsměvem „Jo jasně, ty taky, ahoj" oplatila jsem mu úsměv. Škola, ten ústav nesnáším, mám sice dobré známky, ale chci být zpěvačka ne veterinářka podle mojí mamky. „Tady je naše černá kráska, kde máš obránce, vlastně já jsem zapomněl, on už je velký kluk a hodí na střední" řekl mi jeden od nás ze třídy. Nasucho jsem polkla, při pohledu do naší třídy. Samé blondýny v růžovém a šampónci, bože jak já to nesnáším. Škola uběhla celkem v klidu. V obědu jsem se tak nějak povrtala a šla do šaten. „Tak krásko, po škole" zase on. „Ty jsi tak nechutný" a dala jsem mu facku. „Ty mrcho jedna"! křikl na mě. Utíkala jsem pryč ze školy.

Dostihli mě. Jeden mě chytl za ruce a silně mnou praštil o stěnu. Jen jsem cítila krev, která stékala z nosu a já se hroutila na zem. Zase mě chtějí znásilnit, doufám, že se jim to nepovede. Pak už jsem cítila jen studenou zem a nic neslyšela.

„Nechte ji být". Slyšela jsem známý hlas. Slyšela jsem jen rány, křik. Něčí ruce mě vzaly ze země a nesly. Probudila jsem se ve své posteli. „Andy, povedlo se jim to"? jediné co jsem dokázala říct. „Neboj se, nepovedlo" řekl mi klidně. „Andy promiň, já ti dělám jenom potíže, a tebe zase zbili" slzy se mi koulely z očí. „Pššt, neplakej, no tak, to není pravda, já tě mám rád a nikdy bych nedovolil, aby se ti něco stalo". „Děkuju ti, ani nevíš jak moc". Usnula jsem. Asi po hodině spánku jsem se probudila a šla do koupelny. Při pohledu do zrcadla se mi začaly drát slzy ven. Moje ruce byly samá modřina, roztrhané tričko a nos od krve. Smyla jsem ze sebe všechnu tu špínu, jejich dotyky a pach. Kapky stékaly po mém hubeném těle. Když rodiče přišli z práce nic jsem jim neřekla. Mourek (můj kocour) se ke mně lísal, když jsem hrála na kytaru a zpívala. Večer jsem si psala s Andym.

Takto probíhal každý den.

Tak tady byla první část. Omlouvám se za chyby. Každopádně bych byla ráda za nějaký hezký komentář, jestli mám pokračovat a tak. PS. je to moje první povídka, kterou zveřejňuji. A nebojte, v dalším díle už se to rozjede .

S pozdravem Majuš.