Desiderium Intimum

6. Temnota

Harry pevně sevřel víčka ve snaze odříznout cestu vracejícím se obrazům a vzpomínkám, které bombardovaly jeho mysl. Bylo téměř ráno a obloha venku se začínala rozjasňovat, jestli to tak lze nazvat. Spíš to vypadalo, jako by se sametová čerň pomalu měnila v inkoustovou modř. V tu samou chvíli hluboko uvnitř pociťoval horko a kousavý chlad. Pocit hořkého ponížení už se z jeho mysli vypařil. Příjemné uspokojení bojovalo s ochromujícím strachem. Cítil se jako by bylo jeho srdce roztrženo na dvě půlky a ty se nemohly dohodnout. Měl pocit, jako by tam měl jen tak ležet, chvět se v temnotě a čekat na výsledek.

Která polovina vyhraje? Teď je to nerozhodně.

Ron s Nevillem chrápali, pravděpodobně se jim zdálo o něčem příjemném, ale Harry spát nemohl. Události, které se před pouhými několika hodinami prohnaly jeho životem jako lavina, ho nutily uvažovat, jestli bude ještě někdy schopen spát. Když otevřel oči, rozkvetly mu před nimi představy tak sugestivní, tak skutečné... Tmavé, lesknoucí se oči vynořující se z černoty. Postava zahalená ve vlajícím plášti. Dlouhé, bledé ruce sevřené kolem jeho penisu. Snapeova rudá erekce v jeho ústech. Útočné, pohrdavé oči a temný a výsměšný úsměv...

Ne!

Přitiskl si ruce k očím.

Chvíli těžce oddechoval a pokoušel se ovládnout svůj dech. Po nějaké době odtrhl ruce od očí a nechal je ležet na přikrývce. Znovu zíral do tmy.

Vše bylo zpět na začátku. Znovu viděl vysokou, hrozivou postavu stojící u dveří. Postavu, které k němu přišla...

Tváře mu žhnuly a koutky úst se trochu stočily do hořké grimasy, která by mohla být úsměvem, ale nepřipomínala ho. Zelené oči zírající do stropu se horečnatě leskly a znovu prožívaly každý okamžik.

***

"Harry! Harry! Co se to s tebou děje?" Hermionin vzteklý hlas se prodral skrze Harryho mysl obalenou mlhou a vytrhl ho ze strnulosti, ve které byl celé ráno. Na talíři mu leželo několik párků, kterých se ani nedotkl.

"Nic," zamumlal a měl pocit, že bude zvracet. Po desáté se koukl k učitelskému stolu.

Snape nebyl na snídani a Harry za to děkoval všem božstvům, která ho mohla slyšet.

Dosud nedokázal pochopit jak se ta situace, která se odehrála včera odpoledne v přístěnku, stala. Na jednu stranu se ji jeho mysl pokoušela vygumovat z jeho paměti, na stranu druhou ho při vzpomínkách na Snapeovu chuť, jeho vůni a jeho omamnou blízkost zalévala horkost.

To je nemožné! Nemohlo se to stát, všechno jsem si to vysnil! opakoval si vehementně v duchu. Jeho mysl tu událost nedokázala uchopit a Harry jí s tím za nic na světě nechtěl pomoci.

V hlavě se mu střídavě objevovala slova: 'Vykouřil jsem mistra lektvarů.' a prohlášení: 'Ne, nestalo se to! Muselo se mi to zdát!". A občas se objevovaly myšlenky jako: 'Byl jsem sexuálně zneužit učitelem. Možná bych to měl někomu říct.'.

Pokoušel si představit hypotetický rozhovor s Brumbálem:

"... Snape ke mně přišel a podíval se na mě."

"A co se stalo dál, Harry?"

"Hmmm, jenom z jeho pohledu jsem dostal erekci."

"Ach."

"No a potom... hmm... jsem řekl 'prosím, dotkněte se ho.'"

"Tohle to trochu komplikuje, Harry..."