Desiderium Intimum

45. Ochránce

První dva dny školy se studentům, odvyklí od učení, zdáli neobyčejně dlouhé. Dokonce i praktické hodiny od nich vyžadovaly více soustředění než obvykle. Teorii by i během roku prospali, pokud by byla taková možnost, tedy samozřejmě mimo hodin se Snapem nebo s McGonagallovou.

Protiva měl znovu celý zástup studentů k trápení a Filch mohl konečně potrestat několik nešťastných osob za zločiny typu 'zablácené chodby' anebo 'příliš hlasitý smích', a dal tím opět najevo svou chorobnou frustraci. Skoro bezhlavý Nick se chlubil všem studentům, které potkal, že Klub Bezhlavých ho stále nechtěl přijmout do svých řad a tak si během prázdnin založil svůj vlastní Klub Skoro Bezhlavých a pozval do nich všechny, kteří zamýšleli v nejbližší době, čili v příštích sto letech, ne úplně se zbavit vlastní hlavy a nabízel jim rady ve stylu 'jak si odtít hlavu, ale nezajít příliš daleko' anebo 'jak neztratit hlavu v pěti krocích'. Prozatím se do klubu zapsal jenom Neville Longbottom, který si myslel, že by při svém štěstí měl být na takovou situaci připraven.

Jediná osoba, která na hodinách tvrdě pracovala už od začátku, byla samozřejmě Hermiona a už v těch prvních dvou dnech získala Nebelvíru téměř třicet bodů. Naneštěstí, celý zbytek Nebelvíru ztratil úplně stejný počet, což vyrovnalo balanci a zůstali na nule.

Když polovina školy, a zejména mladší ročníky, vyšla v pondělní večer na školní dvůr osvětlený pochodněmi, jiskřícími ve sněhové pokrývce a radovala se z nového nánosu sněhu, Harry se vydal na trest do sklepení. Bitvy ve sněhu byly jednou z věcí, kterou v Bradavicích miloval nejvíc, nicméně ne tolik jako chuť a vůni Snapeova penisu. Mistr Lektvarů splnil svůj slib, a když Harry vešel do obývacího pokoje, byl přivítán slovy "Na kolena", a celý zbytek večera měl rozmazaný před očima rychlostí, s jakou se mu Severus vrazil do úst a spermatem, které několikrát pokropilo celé jeho brýle. Naštěstí mu za to Snape neodebral body...

Když se vrátil do Nebelvírské věže, byl přivítán soucitnými pohledy svých přátel, které říkaly: 'Skvěle jsme se bavili, a ty ne, och, jak nás to mrzí, Harry...', byli zrudlí od smíchu a on jim chtěl jen říct, že to bylo právě naopak. Žádná, dokonce největší a nejšílenější sněhová bitka se nemohla rovnat tomu, co právě ochutnal.

Toho večera ještě nějakou dobu nemohl usnout, vzpomínal na každý detail svého trestu a po nějaké chvíli vytáhl Pobertův plánek zpod polštáře, aby zjistil, co teď Severus dělá. Neviděl ho ani v kabinetu, ani v obýváku, ani v ložnici. Nebyl také ani v koupelně. Předpokládal, že pravděpodobně znovu sedí ve své laboratoři a vaří jakési komplikované lektvary. Už se chystal mapu zavřít, když postřehl pohyb v samém rohu listu. Stačil jeden pohled, aby mu srdce zamrzlo.

Chodbou vedoucí ze sklepení k východu z hradu šli Severus a... Nott.

Znovu!

Harry pocítil, jak nepokoj a úzkost zaplavují jeho žaludek jako kyselina.

Klid, jen klid. Severus mu řekl, že dává Nottovi soukromé lekce.

Ale, k čertu, uprostřed noci a mimo hrad? Protože oba jasně směřovali k samému okraji mapy, k části brány Bradavic, na kterou už mapa nedosáhla.

A možná... možná, že jdou oba na nějaké setkání Smrtijedů? Celkově by se nedivil, kdyby Nottův otec vyhnal svého syna do Voldemortovi služby.

Ne! Věří Snapeovi! Určitě je to jen to. Buď, anebo to. Určitě je všechno v pořádku. Musí být! A pokud se ukáže, že není, tak... tak on už s tím něco udělá! Ano, přesně tak!

A Nott bude litovat, že se narodil!

***

Středa přešla o něco rychleji. Tonksová jim ukázala několik málo kouzel, která zablokovala ty 'zlé', a v Bylinkářství prořezávali Tentakuli, což se ukázalo být naprostou výzvou a na oběd šli unavení, zpocení a pokousaní. Kouzelné formule se ukázaly rovněž vyčerpávající, poněvadž profesor Kratiknot jim nakázal udělat Kouzlo Ledového Ohně, a skončilo to tím, že si Neville podpálil hábit, Seamus obočí a Levandule Brownová spálila Hermioně konečky vlasů.