Desiderium Intimum

22 Vztek

"Tak jaký to bylo?" Harry sebou trhl, když mu Ginny zašeptala do ucha.

"Co jaký bylo?" zeptal se překvapeně a sledoval, jak si Ronova sestra posunula talíř se snídaní a sedla si vedle něj. Bylo pondělní ráno.

"No, však víš..." zamrkala na něj vědoucně. "Prostě kam ses to plížil takhle oháklej. Určitě ne leštit Snapeovi kotlíky."

'Těsně vedle...' pomyslel si Harry a proti jeho vůli ho to pobavilo. 'I když jsem leštil něco jiného..."

"Usmíváš se. To znamená, že to bylo doopravdy... 'zajímavé'," zahihňala se Ginny.

"Asi tak 'zajímavé', jako sobotní večer pro tebe," odpověděl tiše. Dívka zrudla a po chvíli oba vybuchli smíchem.

"Kdyby nás tak slyšel Ron," zamumlala Nebelvírka tiše, lapaje po dechu. Harry sklouzl pohledem na kamaráda, který seděl o několik míst dál a podezřívavě je sledoval.

"Co si to tam šeptáte?" zamručel nakonec, když si všiml, že ho přistihli.

"Nic, co by tě mělo zajímat," odvětila Ginny povýšeně. Hermiona seděla s očima přilepenýma k Dennímu Věštci a nevěnovala jim pozornost. Ron zrudl, něco si zamumlal pod fousy a ukousl si velký kus párku.

Ginny se k němu trochu přiblížila a v tu chvíli Harry ucítil něco podivného. Lechtání vzadu na krku, jako slabý závan přírodní magie. Zmateně se rozhlédl po Velké síni a byl lapen velmi intenzivním pohledem tmavých očí mistra lektvarů. Měl zvláštní pocit, jako by se vzduch najednou naplnil jiskrami. Trochu se od Nebelvírky odsunul a pocit zeslábl. Ale Ginny zřejmě nic necítila, protože se k němu opět přisunula.

"Po kom se to tak rozhlížíš, Harry?" zašeptala mu do ucha. "Po ní? Z jaké je koleje? Která je ta šťastná?"

"Ehm..." zamumlal Harry, který nevěděl, co říct. Cítil, jak se mu zježily všechny chlupy na krku, jako by byly zelektrizované. Poplašeně se od Ginny trochu odtáhl a ten pocit opět okamžitě zmizel.

Ginny si nejspíš všimla jeho výrazu, protože se na něj překvapeně podívala a trhla rameny. "Dobře, neříkej mi to, jestli nechceš. Nebudu tě tlačit. V každém případě jsem tě chtěla poprosit o laskavost." Pohledem zalétla k Ronovi, pak se naklonila k Harrymu a tiše mu zašeptala: "Mohl bys mi dnes večer pomoct dostat se ze společenské místnosti? Abych se vyhnula Ronovým otravným otázkám a sledování. A možná bys ho taky mohl odtáhnout dřív do ložnice, abych se mohla vplížit zpět..."

"Jo, jasně, žádný problém," přitakal Harry rychle a přál si, aby se od něj Ginny konečně odtáhla. "Ale zpátky ke snídani, protože Ron začíná mít podezření."

"Díky, Harry," usmála se Ginny široce. "Věděla jsem, že se na tebe můžu spolehnout." Naklonila se k němu a rychle ho políbila na tvář.

Stalo se to během okamžiku - záblesk a rána. Ginny zaječela a rychle odskočila.

"Co to bylo?" zeptala se a ohromeně se na Harryho dívala. "Bylo to, jako by mě kopla elektrika."

"Já to nebyl," řekl Harry rychle, stejně překvapený jako ona.

"Co se stalo?" zeptal se Ron, když konečně dokázal spolknout to, co měl v puse.

"Asi nějaký výboj. Je v pořádku," ujistil ho Harry s podivným pocitem, že velmi dobře ví, kdo za vším tímto zmatkem stojí.

"Radši by sis na něj měla dávat pozor," ozval se za Harrym Seamusův jedovatý hlas. "Každý, kdo se k němu dostane moc blízko, špatně skončí. A ten zbabělec všechno popírá."