Desiderium Intimum

8. Zpověď

"... Avery s Macnairem byli vysláni vyjednávat s kentaury a Lucius Malfoy použil kletbu Imperius na Brodericka Bodeho z oddělení záhad. Síly Temného pána rostou. Získal obrovskou podporu ze střední Evropy. Nedávno se k němu připojila velká skupina smrtijedů z Rumunska a Maďarska. A nabídky pomoci přicházejí ze zemí východní Evropy." Severus Snape seděl v ředitelně a podával své týdenní hlášení. Přestože byl jeho pohled namířený na starého muže, nedíval se na něj. Vypadalo to, jako by se díval skrze něj.

Albus Brumbál zamyšleně kývl. Týden za týdnem se hlášení stávala stále více nepříznivýma. Voldemort sílil alarmující rychlostí a vypadalo to, že nikdo nemůže udělat nic, aby ho zastavil.

"A co ty masové útoky na úředníky pracující pro ministerstvo kouzel, kteří jsou stále loajální ministrovi?"

Snape se zamračil.

"Ten seznam je velmi dlouhý a mnoho z nich je ochotných Pánovi zla sloužit. Nejde s tím nic udělat."

"Znáš nějaká jména?"

Severus zavrtěl hlavou. Ve tváři se mu nepohnul ani sval.

"Útoky jsou provedeny téměř okamžitě. Jména se dozvídáme až na setkáních."

Ředitel vypadal neobyčejně unaveně. Minulý měsíc jenom napomohl prohloubení vrásek v jeho na kost vyhublém, bledém obličeji. Zavřel oči a chvíli potichu seděl, naslouchaje svým myšlenkám. Mistr lektvarů trpělivě čekal. Poslední dobou ředitel stále častěji upadal do stavu beznaděje.

Z hrudě starého muže se vydral tichý povzdech.

"Vítězí, Severusi, a není nic, co bychom s tím mohli udělat. Naši spojenci se hroutí. Voldemort již vládne půlce Evropy a jeho chapadla začínají sahat i na jiné kontinenty. Naší jedinou šancí jsou mladí, ale nemůžeme je poslat do války."

Snape nic neříkal. Slyšel tuhle řeč tolikrát, že mu připadala značně nudná.

"Jediné, co mu chybí k celkovému vítězství, je Harry."

Obličej mistra lektvarů zůstal bez výrazu.

"Musíš mi okamžitě říct, když se Voldemort rozhodne na plánu ohledně Harryho. To je priorita, Severusi. Musíme ho chránit za každou cenu."

Brumbálovy modré oči se zabodávaly do Snapeových černých, jako kdyby mu ředitel chtěl ta slova nacpat přímo hlavy, aby pochopil jejich váhu. Muž bez přerušení očního kontaktu kývl na znamení pochopení. Brumbál mu věnoval slabý, unavený úsměv.

"Jsem rád, že ti mohu důvěřovat, Severusi."

"Skončili jsme, řediteli?"

"Ano," Brumbál mávl rukou. "Udržuj mě informovaného."

Snape stroze přikývl, a pak se zvedl a bez ohlédnutí opustil ředitelnu. Velmi rychle překonal vzdálenost mezi věží a svými tichými komnatami ve sklepení. Bylo pozdě a poslední studenti potloukající se po chodbách, mu uhýbali z cesty.

Severus vešel do svého kabinetu, přešel ho několika kroky a byl ve svých soukromých komnatách. V krbu tiše syčel oheň, odhaluje v temnotě police naplněné knihami. Severus se obrátil k temnému vzdálenému rohu, kde na mramorovém podstavci ozdobeném stříbrnými hady ovinutými kolem základny, byla velká mísa udělaná ze stejného materiálu.

Zastavil se před myslánkou a vytáhl svou hůlku. Máchl jí nad mísou a slámově zlatá prchavá kapalina uvnitř se probudila k životu. Mistr lektvarů chvíli mával hůlkou, jako by se probíral skrz nechtěné myšlenky, jako by něco mezi nimi hledal.