Desiderium Intimum

33. Pojďme slavit!

Když Harry vstoupil do Velké Síně, okamžitě uviděl jedno - Snape znovu nebyl na jídle. Neviděl ho ani na snídani, ani na obědě, ani na té prokleté večeři.

Byl to poslední den školy před vánočními prázdninami. Studenti probírali své plány. Hermiona a Ron seděli naklonění k sobě a cosi si šeptali.

"Ahoj, Harry."

Chlapec se otočil a usmál se na Lunu, stojící za ním.

"Och, ahoj." odpověděl.

"Jdeš na vánoční večírek?" zeptala se Havraspárka, přistoupila k němu a věnovala mu jasný úsměv. "Už se nemůžu dočkat. A ty?"

"Ee..." Harry zamrkal, zaskočen radostnou dychtivostí, kterou slyšel v jejím hlase. Od kdy se Luna tak ochotně zúčastňovala studentských akcí? Obvykle se těmto typům zábav vyhýbala, raději trávila čas s magickými stvořeními v Bradavicích. No, ale když mu i Neville říkal, že tam chce jít, vypadalo to, že má o večírek zájem polovina školy. A to to měla být původně zábava jen pro hrstku lidí.

"Nakonec si spolu budeme konečně moc dát ten máslový ležák," usmála se.

Aha! Máslový ležák! Harry na to úplně zapomněl.

"No jasně. A z toho co říkala Tonksová, možná i něco ostřejšího," usmál se.

Luna mírně zčervenala a otočila svůj pohled jinam.

Harry se na ni udiveně podíval. Řekl snad něco nevhodného? Mluvil jen o něčem ostřejším a...

Podíval se k profesorskému stolu.

... Tonksová. Tonksová vypadala, jako by právě rychle otočila hlavu jinam a spěšně si začala povídat s profesorkou bylinkářství, která seděla vedle ní.

Podíval se zpátky na Lunu, která také vypadala, že rychle odvrátila pohled a otočila se k havraspárskému stolu.

"Dobře, tak... se uvidíme později." Zamávala mu a zmizela.

To bylo... zvláštní, dokonce i na ni.

Pokrčil rameny a obrátil se k Nebelvírskému stolu, kde rychle zapomněl na máslový ležák s Lunou a začal přemýšlet, jak Severuse donutí jíst. Nepodobalo se mu to, že o sebe až tak moc nedbal. Dobře si pamatoval, jak mu Severus nařídil chodit na večeře, když byl Harry zavřený celý den v ložnici.

To je to, co udělá. Poprosí Dobbyho o pomoc, aby zanesl Severusovi jídlo! Stejně s ním musel mluvit o svých vánočních plánech a výletu do Prasinek. Včera na to úplně zapomněl, byl příliš zaneprázdněný myšlenkou, že ho Snape podvádí, a pak s ním píchal na stole. Byla pravda, že později šli k němu do komnat, ale bylo těžké se na něco soustředit, protože na sobě neměl kalhoty. A Snape se dobře bavil, jak se zdálo. "Hmm, tvoje kalhoty? Zdá se, že tady nejsou, Pottere. Obávám se, že se budeš muset vrátit bez nich."

'Pravda, bylo to zábavné.' pomyslel si.

Nicméně byl Harry natolik odhodlaný, že začal chodit po místnosti a prohlížet ji, až je konečně našel v jedné ze spodních polic v rohu místnosti. Když vztekle dopadl na židli, chtěl na oplátku Snapea rozdráždit a tak se zeptal: "Opravdu děláš v noci to samé co já? Řekni mi o tom, rád si to poslechnu." Stále cítil ten hrozný pocit ponížení, když uslyšel Snapeovu odpověď. "Dobrá, Pottere. Spím. Nevěděl jsem, že tím budeš tak fascinován." A pak měl ten bastard ještě nervy, aby se na něj ušklíbl!

Leč všechny tyto události vybledly proti tomu, co se stalo předtím, co Snape udělal a co od něj slyšel. Dosud tomu nemohl uvěřit, nevěděl, zda to skutečně slyšel nebo to byla pouze jeho představivost.