Desiderium Intimum

16. Noční můra

Harry se podíval na polodrahokam, který svíral v ruce. Bylo pozdě v noci a on pořád ležel v posteli neschopný usnout.

Nedokázal Severuse pochopit a pravděpodobně se mu to nikdy nepovede.

Občas se k němu Snape chová docela mile: dovolil mu obejmout ho, nedíval se na něj znechuceně a nejdůležitější bylo, že ho Harryho přítomnost tak nějak... zjemňovala. Ale pak se všechno najednou změnilo. Snape mohl z ničeho nic začít zuřit takovým způsobem, až to vypadalo, že se vůbec nedokáže ovládat. Ubližoval a zraňoval.

Harry zavřel oči a otřásl se při vzpomínce na bezmeznou nenávist, kterou viděl v Severusových očích. Mistr lektvarů se na něj díval, jako by byl jeho největším nepřítelem, jako by mohl za všechno zlo na zemi, za všechny špatné věci, které se v jeho životě udály. Chlapec nedokázal pochopit proč. Co je na něm špatného? Koneckonců nic špatného neudělal...

Snapea si pravděpodobně zavolal Voldemort, právě když ho Harry objímal. Ale proč se tak rozzuřil? Jako by Harryho najednou začal nenávidět, jako by s ní nechtěl mít nic společného. Jako kdyby Nebelvír něco provedl. Ale co?

Sevřel kámen v ruce, zavřel oči a tak jako každý večer poslal zprávu.

Dobrou noc, Severusi.

Byla to maličkost a pravděpodobně Snapea jenom naštve, protože Harry opět kamene zneužívá. Ale musel to udělat. Alespoň tímto způsobem mu mohl dát vědět, že tu pořád je, myslí na něj a nepřestane s tím... ať se stane cokoli.

***

Doopravdy se těšil na pondělní lektvary a setkání se Snapem. Avšak skončilo to zklamáním: Snape se k němu choval doopravdy hnusně a vypadalo to, že má špatnou náladu.

Nemohl si být jistý, ale myslel si, že je to Voldemortova vina. Možná začal Snapea podezírat z toho, že je špehem? Nebo je na něj možná naštvaný, protože neprovedl nějaký úkol? Severus se o svém druhém zaměstnání nikdy nezmínil a Harry se ho nikdy neodvážil zeptat, ale zvědavost mu nedávala spát, takže vymýšlel stále méně a méně pravděpodobné možnosti.

Harry byl tak ztracený ve svých myšlenkách, že svůj lektvar totálně zpackal a byl za to 'odměněn' zvlášť hnusným komentářem a ztrátou bodů. Jako by Snape nechápal, že toho musí hodně dohánět. Jako by mu to bylo úplně jedno. Řekl mu, aby se na další hodinu naučil vše, co dělali v jeho nepřítomnosti. Snape byl toho dne nepříjemný na všechny, dokonce i na Zmijozely, ale pravděpodobně většina jeho vzteku byla namířená na Harryho. Chlapec si slíbil, že už neudělá nic, co by mohlo vrhnout stín podezření na něj a na Snapea. Přísahal, že se bude chovat, jako by mu na tom nezáleželo, ale nebylo to jednoduché. Ne když se nad ním tyčil Snape, nadával mu do zatracených hlupáků a arogantních spratků, kteří si myslí, že jsou středem vesmíru a celý svět jen čeká na to, aby se mohl podvolit jejich neschopnosti a jejich příliš velkému sebevědomí. Již si měl dávno osvojit látku, kterou zameškal, protože na něj nikdo nebude čekat a vodit ho za ručičku, i když je Zlatým chlapcem, který je nade všemi, který věří, že je lepší než ostatní a má jiná práva.

Celou tu dobu Harry seděl s očima přilepenýma ke kotlíku a zatínal pěsti tak pevně, že mu zbělely klouby a nehty se bolestivě zaryly do dlaní. Zuřivost, s jakou mu Snape nadával, byla taková, že Harry začal vážně uvažovat, jestli je to jenom hra nebo to myslí vážně.

Ale vůbec to nevypadalo jako hra...

Po hodině byl na sebe Harry doopravdy pyšný, jak to všechno vydržel. Věděl, že by měl být vděčný za slova, která si v duchu neustále opakoval: 'Zachránil mě. Záleží mu na mně. Bez ohledu na to, co dělá a říká. Vím, že mu na mně záleží.'