Desiderium Intimum

Kapitola 15

Harry strávil další týden v nemocnici. Poté, co byl léčen všemi možnými druhy lektvarů, mastí a směsí, se mu pomalu vracelo zdraví. Polámané kosti srostly zpět k sobě a zranění - jak vnější, tak vnitřní - se začala hojit. Protože ho krmili jenom mlékem a polévkami, byl slabý a vyčerpaný a Pomfreyová mu zakázala vylézat z postele. Myslela si, že by měl zůstat na ošetřovně další týden, ale po Harryho zuřivých protestech a zásahu McGonagallové mu bylo konečně dovoleno odejít. Ale musel přísahat, že se nebude namáhat.

Ředitel a profesorka McGonagallová se ho ptali na okolnosti napadení, ale opakoval jim, že si nic nepamatuje. Nelhal jim - byla to pravda. Podle toho, co mu řekli Ron s Hermionou, museli oba také všem vyprávět, co se stalo. Nejenom učitelé byli zvědaví. Studenti by mu nejradši vlezli do hlavy, aby se něco dozvěděli.

Harry se několikrát pokusil navázat na rozhovor, který s Hermionou měli prvního dne poté, co se probral, ale vypadalo to, že jeho kamarádka se tomu tématu pečlivě vyhýbá. Když se jí nakonec přímo zeptal, jestli Brumbála o něm a o Snapeovi informovala, k Harryho překvapení mu klidně odpověděla, že mu řekla vše, co ví. Když Harry téměř omdlel strachy, dodala, že to musela říct také všem studentům a učitelům. Vidouc, že se Harry prakticky dusí a nemůže se nadechnout, ho poplácala po zádech a s úsměvem řekla, že všichni, kterým tu informaci odhalila, byli velmi překvapeni, že Snape zachránil Harrymu život, ale nikdo se nepokusil jeho zásluhy zmenšovat.

Po chvíli ochromujícího zděšení si Harry uvědomil, co se děje. Když se z ní pokusil něco vytáhnout, mluvila jenom o útoku, pátrání a o tom, jak byl zachráněn. Jako by zcela zapomněla, o čem spolu mluvili, jako by jí z hlavy zmizela všechna podezření. Harry nevěděl, jak se to stalo, ale poté, co o tom půlku noci přemýšlel, došel k závěru, že to nemůže být náhoda, a Hermiona to určitě nepředstírala. Rozhovor dalšího dne jenom potvrdil jeho podezření, že na ni bylo použito kouzlo 'Obliviate'. A Snape s tím musel mít něco společného. Nic jiného Harryho nenapadlo. Byl si jistý jednou věcí - až bude mít příležitost, bude se na to muset Snapea zeptat.

Pro teď si mohl úlevně vydechnout. Nikdy by to nepřiznal, ale jeho malá část uvažovala o tom, že by na Hermionu uvalila paměťové kouzlo. Teď, když byl problém vyřešen, cítil se, jako by obrovský balvan na jeho srdci zmizel. Od teď bude muset být velmi opatrný, aby Hermiona opět nepojala podezření.

Nenavštěvovali ho jenom Hermiona s Ronem. Často chodila i Lenka. Přinesla mu mrtvou, vysušenou žábu a tvrdila, že pokud si ji pověsí na krk, uleví mu to od bolesti a únavy. Navštěvoval ho také Neville, a dokonce i Ginny. Ronova sestra sice málo mluvila, ale usmívala se. Zřejmě ji vztek přešel již před dlouhou dobou. Přinesla mu kytičku sedmikrásek. Harry neměl ponětí, kde jí v této roční době vzala - přece jen byl již listopad - ale neptal se. Byl rád, že se na něj už nezlobí a užíval si, že se jí vrátila dobrá nálada. Hagrid mu přinesl sklenici svých jako pancéř tvrdých Křupalových sušenek, a Harry byl poprvé vděčný, že mu madam Pomfreyová dovolila jíst pouze polévky a pít mléko. Díky tomu mohl tento dar odmítnout, aniž by riskoval, že tím poloobra urazí.

Ale v celém tomto davu návštěvníků chyběla osoba, kterou chtěl vidět nejvíc. Snape ho za celý týden nenavštívil ani jednou. Jako by ho vůbec nezajímal, jako by pro něj Harryho stav ničím nebyl. A přesto... zachránil mu život...

Harry se pokoušel zbavit hořkého pocitu zklamání, který ovíjel jeho srdce každý den, když pozoroval dav usmívajících se přátel a znepokojených učitelů. S každým uplynulým dnem se stával skleslejším a skleslejším a nic ten pocit nemohlo utišit. Každý den zíral na dveře a doufal, že se otevřou a objeví se známá vysoká temná postava, ale pokaždé to místo toho bylo jenom zklamání.