Desiderium Intimum

12. Zadržení

"Vybral jsem si tebe."

Slova mu splynula ze rtů, jako by sama chtěla být vyslovena. Harry se napjatě podíval do obličeje mistra lektvarů. Zahlédl záblesk v černých očích a koutky úst sevřených do úzké linky se trochu zachvěly. Muž nevypadal překvapeně. Naopak. V očích mu bylo vidět něco jako... sebevědomí a triumf. Jako by věděl, co se stane předtím, než se to stalo. Ten pocit však trval jenom zlomek sekundy, takže Harry uvažoval, jestli to nebyla jenom iluze.

Pomalu spustil ruce, ale nemohl uhnout pohledem. Snape přimhouřil oči. Pozoroval ho tak upřeně, jako kdyby mu chtěl číst myšlenky. Ale nemusel to dělat - Harry cítil, že všechny emoce se zřetelně zrcadlí v jeho obličeji a on neměl sílu, aby se je pokusil skrýt.

Temný pronikavý pohled byl upřený na něj, hypnotizoval ho, vtahovala ho do svých nesmírných hlubin. Harry, sobě navzdory, cítil, jak se chvěje. Když se jeho koleno náhodně dotknulo toho mistra lektvarů, oděného do černého materiálu, tělem mu projel bolestivý výboj.

Snape je tak blízko... Na délku paže. Ale Harry se příliš bál, než aby udělal nějaký pohyb. Příliš se bál odmítnutí.

"Chystáš se tam stát a zírat na mě celou noc, Pottere?" prolomil ticho v místnosti temný hlas a způsobil, že Harry téměř nadskočil. Ale tón byl prostý zlomyslnosti. Cítil, že to Snape řekl jenom, aby ho... popohnal - Harry viděl v jeho tváři výraz netrpělivosti a bez přemýšlení zareagoval.

Nohy se mu samy od sebe pohnuly vpřed, ruce se ovinuly kolem ramen zahalených v černé látce a o chvíli později už Harry seděl mistrovi lektvarů na klíně.

Srdce mu bušilo jako splašené, jako by také bylo vyděšené jeho smělostí. Teď, když byl tak blízko, mohl vidět plameny zuřící na koncích tunelů mužových černých očí. Zachvěl se, děkuje své kuráži, že už sedí, protože jinak by se pod ním nohy pravděpodobně podlomily.

Najednou Snape odtrhl své jako uhlíky žnoucí oči od Harryho tváře a pomalu jimi sjel dolů, zastavuje se na - zatraceně! - jasně vybouleném klíně. Nedokázal zabránit svým tvářím ve zrudnutí. Blízkost toho muže na něj vždy měla stejný efekt - způsobovala, že nad svým tělem ztrácel kontrolu.

Na rtech mistra lektvarů se objevil úšklebek. Harry pociťoval závrať.

Proč ho vždycky tenhle Snapeův posměšný výraz přivede do takového stavu?

"Vidím, Pottere, že tvůj problém teď leží trochu níž..." řekl Snape tiše a oči mi jiskřily zlomyslnými plamínky. Harry se zamračil, pokoušeje se pochopit, co tím profesor míní. A pak si vzpomněl.

Nějaké srdeční problémy, pane Pottere?

Zrudl, ale taktovky se vzápětí chytili, jeho nebelvírská kuráž a ostrý jazyk. Pohnul boky a ucítil erekci v mužových kalhotách. V očích se mu triumfálně zablesklo.

"Myslím, že to nejsem jenom já, kdo má problém..." řekl tiše s úsměvem. Viděl, jak sebou koutky úst mistra lektvarů zaškubaly a v očích se objevily záblesky pobavení. Nebylo v nich obvyklé pošklebování, jenom něco... nového. Neznámého. Příjemného.

Teplého...

Nepřemýšleje o tom, co dělá, se přisunul blíž a přitiskl obličej k mužovu krku, vyhledávaje teplo. Cítil, jak tělo pod ním ztuhlo, ale Snapeovy ruce ho neodstrčily. Zavřel oči, vdechuje vůni hořkých bylinek a sladké, kořeněné aroma skořice. Slyšel svůj vlastní tlukot srdce. Celý svět se rozplynul. Jenom smysly zůstaly.