Desiderium Intimum

18. V rozpacích

Morální kocovina, kterou cítil po probuzení, byla druhem stavu, který bylo extrémně obtížné popsat. A proto, aby člověk doopravdy pochopil sílu jejího účinku, ji bylo možné srovnat snad jedině s pocitem doprovázejícím zděšení nenapravitelného děvkaře, který se po opravdu dobrém sexu s krásnou neznámou probudí druhý den s prstenem na ruce a již ne s neznámou, ale s manželkou po svém boku. A najednou si uvědomí, jak samozřejmé bylo včerejší "Ano, vezmu si tě," vykřiknuté mezi orgasmy. A kdo by se v tu chvíli staral o následky? Nebo s notorickým mačo proutníkem, který si pro pobavení a ohromení svých přátel na párty před všemi zalaškuje se svým nejlepším kamarádem. Protože to přeci bude zajímavé a legrační a to je to jediné, na čem v tu chvíli záleží. Ale teď je ráno, a on vystřízlivěl a vzpomněl si. A ostatní si vzpomenou také... A on teď se jim bude muset podívat do očí...

Tak se Harry cítil, když se v sobotu ráno probudil. Kromě bolesti hlavy měl také křeče v břiše, ale ty byly ničím ve srovnání s bolestí jeho mysli.

Lektvar na vystřízlivění, který včera vypil, měl oslabit vliv alkoholu na jeho psychiku, aby se mohl vrátit do věže, mluvit se svými přáteli a odejít si lehnout, aniž by vzbudil podezření. Ale to absolutně neznamenalo, že by mu alkohol přestal proudit žilami, a když chlapec usnul, opět začal napadat jeho tělo. Takže když se Harry druhého dne probudil, cítil se, jako by šel do postele zcela opilý. A nyní, když ležel v posteli a zíral do stropu, se vzpomínky vrátily, najednou ho přepadly a znepokojily. Pokoušel se vzpomínat si jen na ty pěkné, pozitivní části minulé noci: žertování, objímání, sex, Severusovy oči hořící touhou. Avšak vše bylo okamžitě vysáto strašnými, ponižujícími, trapnými vzpomínkami na masturbaci a bohužel upřímné "příběhy" o citech ke Snapeovi.

Řekl mu o své úzkosti, o svých obavách, o svých nadějích a strachu, které mu dělaly společnost od toho osudného dne, kdy vypil lektvar Desiderium Intimum. Bylo to, jako by ho nechal nakouknout do své duše, dosáhnout na jeho skrytá tajemství, svléci mu ochranou kápi, kterou kolem sebe bezpečně ovinul. Obnažil se mu a bylo to mnohem trapnější než fyzická nahota. Navíc z něj Severus lstí dokázal vytáhnout popis snu, který ho tolik děsil.

Neměl to udělat! Neměl Snapeovi věřit a vzít si od něj alkohol! Měl předpokládat, že celá ta šaráda s rozhovorem a několika drinky byla zaměřena jen na jednu věc: měla ukolébat jeho ostražitost a vytáhnout z něj všechna jeho tajemství. Ano, bylo to trochu důmyslnější, než kdyby mu nalil Veritasérum do pití, ale... sakra! - o nic méně vypočítavé.

Ale tentokrát Harry neměl právo Snapea obviňovat. Tentokrát mohl vinit pouze sebe. Věděl, co mu bylo nabídnuto a souhlasil s pitím, Snape ho nenutil. Vědomí, že si sám mohl za vše, co udělal a řekl, bylo ještě horší. Bylo jednodušší vinit ostatní...

Byl si jistý, že teď už nebude schopen podívat se Snapeovi do obličeje. Ne, když vše ví. Necítil se na to. Přinejmenším ne teď.

To byl důvod, proč, když se Ron a Neville probudili, jim řekl, že se necítí dobře, a že na snídani nepůjde. Strávil ráno v posteli vzpomínáním na vše, co Snapeovi řekl. Když na schodech uslyšel kroky, předstíral, že spí. Ron s Hermionou se přišli podívat, jak mu je, ale jakmile uviděli, že spí, nechali ho o samotě a šli na oběd. Harry pořád neměl hlad. Bolel ho zadek a celý den se cítil tak špatně, že sem tam musel odběhnout do koupelny.

Po obědě, než se jeho přátelé vrátili do věže, ucítil v kapse žár z kamene. Rozbušilo se mu srdce. Co od něj Snape může chtít? Nervózně vytáhl kámen a přečetl si zprávu: Pottere! Proč nechodíš k jídlu? Jestli nepřijdeš na večeři, tak si pro tebe přijdu!