Desiderium Intimum

55. Začátek konce

Harryho probudil třesk dveří. Zvedl víčka, ale obraz před jeho očima byl rozmazaný. Viděl jedině temný strop nad sebou. Otočil hlavu na stranu a sáhl na prázdné místo vedle sebe. Místo, kde by měl být...

Severus!

Chvatně se zvedl na loktech, rozhlédl se po tmavé ložnici a hledal známou, temnou postavu. A v tu chvíli uslyšel zvuk tekoucí vody a její tiché šumění. Usmál se a spadl zpět na polštář. Na zlomek vteřiny ho zaskočila děsivá myšlenka, že se mu to všechno zdálo. Že to všechno, co se mu včera stalo, byl jen... nějaký pěkný, nereálný sen, ze kterého se právě probudil.

Ale nebyl to jen sen.

Zvedl se do sedu, opřel se o čelo postele a sáhl po brýlích, ležících na nočním stolku. Obraz před jeho očima se zaostřil. Rozhlédl se a postřehl své věci stále ležící na podlaze. Severusovo oblečení zmizelo.

Neměl ponětí, jaká mohla být hodina. Tady bylo vždycky šero. Celkový nedostatek oken způsoboval, že uprostřed dne se zdálo, že je noc. Možná zaspal snídani. Možná měl být na nějaké nudné hodině. Možná ho všichni hledali... ale v téhle chvíli mu to bylo úplně jedno. Cítil v srdci takové teplo, jako by v něm hořel neuhasitelný, věčný oheň. Měl pocit, jako by byl naplněný oslepujícím světlem a všechno, na co pomyslel, zmizelo v jeho stínu, nevýznamné, nehodné. Mohlo by se to nazvat štěstím, kdyby to slovo alespoň z půli vystihovalo to, co vlastně cítil.

Když zavřel oči, okamžitě si vzpomněl na detaily ze včerejší noci. Každý polibek, každý záhyb Severusova těla, každé pohlazení dlaně. Všechno bylo tak výrazné, jako by sledoval mudlovský film. Nedokázal se přestat usmívat.

Vrátil se do reality až tehdy, když šumivá voda přestala téct a v koupelně padlo ticho. Podíval se na dveře. Severus mu chyběl. Chtěl ho konečně spatřit. Připadalo mu, že se čas táhne jako žvýkačka.

Nakonec je uslyšel. Kroky. Jeho srdce okamžitě přešlo na rychlejší chod. A když spatřil, jak se klika pohnula, málem mu vylétlo z hrudi.

Ve dveřích koupelny stál Severus, oblečený do svých černých šatů, s lehce vlhkými vlasy. Harry cítil, jakoby ten oheň, který hřál jeho srdce, pokryl celé jeho tělo a zaplavil ho vlnou radosti. Na jeho tváři se objevil zářivý úsměv.

Och, Severus vypadal stejně, a zároveň... jinak. A možná se na něj Harry teď díval jinak? Ani ty tenké rty, ani hluboká vráska mezi zamračeným obočím, ani černé, ostré oči - nic se na něm nezměnilo, ale Harry měl pocit, že se změnilo všechno. Jako by se mohl této smrtelně hrubé šelmy dotknout a nebát se, že přijde o ruku. Že je pravděpodobně jedinou osobou na světě, která ji může obdivovat tak zblízka. Které se podařilo si ji osvojit.

"Dobré ráno," pověděl radostně. Spatřil, jak se vráska mezi Severusovým obočím prohloubila, a na tváři se objevil divný, do této situaci nevhodně melancholický, výraz.

"Koupelna je už volná," odpověděl tiše. "Je ještě docela časně. Jestli si pospíšíš, budeme mít ještě trochu času."

"Och, samozřejmě," řekl rychle Harry a vyskočil z lůžka. Spatřil, jak ty černé oči sklouzly po jeho nahém těle, ale vůbec mu to nevadilo. Věděl, že se na něj Severus rád dívá. Harry se schválně postavil zády k němu, když se ohnul dolů, aby sebral oblečení z podlahy, a na poslední chvíli zastavil výbuch smíchu, když se otočil a spatřil v očích zanikající oheň a sevřené dlouhé prsty.

"Pottere, jsi..."

"Ano, já vím," přerušil ho Harry. "Jsem malý, drzý provokatér," Severusovi zúžené oči mu pověděly všechno a Harry na poslední chvíli zadržel výbuchu smíchu. "Hned jsem zpátky." Pověděl vesele, prošel kolem Severuse, na jehož tváři byla více viditelná deprese. Nicméně Harry byl příliš zaslepený radostí, než aby ji postřehl.