Desiderium Intimum

40. Temná strana

Potter se třásl a sténal pod ostrými přírazy. Jeho nahá záda se leskla potem, a jeho štíhlé paže křečovitě svíraly opěradlo křesla. Štíhlá bedra sebou cukala, jak do nich naráželo černě zahalené tělo. Každý následný příraz způsoboval tomu malému tělu nekontrolovatelné křeče. Lesklý penis se opakovaně zasouval do malého, zčervenalého otvoru, přirážel do něj a brutálně mučil chlapcovo nitro. Dlouhé prsty sevřely bledou kůži hýždí, drtily měkké tělo a nechávaly po sobě zrudlé značky. Potter zakňučel a prohnul se, jeho hrdelní křik způsobil, že přírazy se čím dál zrychlovaly.

Ale v této ohlušující kakofonii křiku potěšení a bolesti se rozlehl úplně jiný zvuk.

Smích.

Vysoký, ledový, ubíjející mysl a rozdírající každý nerv. Jakýkoliv vzdor by mohl skončit šílenstvím.

Smích se stával hlasitějším. Když dosáhl kritického bodu, zněl, jako miliony drobných, ostrých jehel, propichující každý nerv v těle a paralyzující mysl.

A v té chvíli začal slábnout. Vlny bolesti se pomalu rozplynuly, a nervy se znovu uklidnily.

Severus Snape otevřel oči. Jeho jedinou znatelnou reakcí na to, co před chvílí zažil, bylo několik mrknutí a pulzující žíla na spánku.

Lord Voldemort stál pár kroků před ním a široce se usmíval, což v tomto případě neznamenalo nic dobrého. Jeho úsměv připomínal žraloka, který číhá těsně pod vodní hladinou, připravený každou chvíli zaútočit a rozdrtit svoji oběť silnými čelistmi.

"Ssseverusi..." začal, pomalu přecházel podél stojících Smrtijedů kolem něj, jeho plášť byl ještě stále potřísněný krví zavražděných mudlů před dvěma hodinami na jedné z mnoha známých akcí. Na bílé masce, kterou muž třímal v dlani, byly červeno-černé šmouhy - teď už zaschlých - kapek krve. Jeho nehybná tvář připomínala tu samou masku. "Udělal jsi mi velkou radost. Zasloužíš si odměnu."

Severus pokorně přikývl.

"Radost, že jsem vám toto mohl ukázat, je pro mě dostačující odměnou, můj pane."

"Nemluvím do větru. Za odměnu půjdeš s Bellatrix do Grenualdy Thumb, abyste získali pár zajímavých informací a nalezli něco, co patří mě. Bella zná detaily, později tě do nich zasvětí."

Snape přikývl.

"Velmi děkuji, Pane. Bude to pro mne čest."

"Co si ten starý blázen nyní myslí?"

Ve Snapeových očích se blýsklo chladné uspokojení. Zavrtěl hlavou.

"Všechno jde podle plánu. Brumbál je tak pohroužen do taktizování, shromaždování síly a přípravy války, že ho ani nenapadne, že má v hnízdě kukačku. Tyto akce znamenitě odvádějí jeho pozornost od nejdůležitějších věcí, od chlapce."

"Znamenitě," Voldemort se ušklíbl a ukázal své nažloutlé, hadí zuby. "Ale stejně bychom měli utlumit jeho bdělost. Řekni mu, že připravujeme útok na sídlo Mezinárodního sdružení Famfrpálu."

"A připravujeme?"

"Připravujeme. Musíme mu podsunout nějaký špek. Pověřím tím Legerpholta a Adraughta. Stejnak mi už k ničemu nejsou. A to, co dostanu na oplátku, za jejich životy stojí." V jeho červených očích se zablýskly ledové jiskry. "Už jen necelý měsíc a půl, Severusi, a bude můj." Voldemortovy prsty s dlouhými ostrými drápy se sevřely do pěstí. "Potterova krev. Jeho moc. Jeho síla. A tehdy padne celý svět do mých rukou, a Albus Brumbál už pro mě nebude představovat žádnou hrozbu. Zlomím ho jen pouhým pohledem." Jeho hlas se vznášel ve vzduchu, jiskřil hněvem a mocí, když si Voldemort představoval své vize.