Desiderium Intimum

26 Varování

První věc, kterou Harry ucítil, když se ve čtvrtek ráno probudil, byla pronikavá bodavá bolest zadku. Zaťal zuby, dovlekl se do koupelny a rychle se osprchoval. Celou dobu při tom v duchu proklínal Snapea a jeho 'výukové metody'. Nechtěl o tom přemýšlet, protože byl stále vzteklý. Fakt, že ho Severus včera trochu uchlácholil, neznamenal, že mu tak snadno promine. Zvlášť když vezme v potaz, že místo aby trénoval na nadcházející zápas, bude celý víkend mýt záchodky. Dokonce ani McGonagallová by nebyla natolik zlá, aby mu dala takový strašný trest! Jak o tom přemýšlel, cítil, že jeho vztek narůstá. Ale teď nemohl být vzteklý, protože se chtěl konečně usmířit s Ronem a Hermionou.

Kde je vlastně Ron?

Harry vyšel z koupelny a rozhlédl se po ložnici. Neville lovil něco z pod postele.

"Ahoj, Neville. Ron už odešel na snídani?"

"Hm," zamumlal chlapec a trochu se nadzvedl na loktech. "Neviděl jsi mého pamatováčka? Nepamatuji si, kde jsem ho nechal."

"Promiň, neviděl jsem ho," odpověděl Harry. "Jdu na snídani," informoval druhého chlapce, vzal si knihy a vyšel na chodbu.

Takže tak to je! Ron na něj nemůže ani počkat, aby šli spolu! Co se to s ním děje?! Musí si vážně promluvit. Už to stačilo!

Na půli cesty do Velké síně se potkal s Lenkou. Hledala něco za sochou staré bezejmenné čarodějnice.

"Ahoj," pozdravil, když se přiblížil. Všiml si, že má dívka na každé noze jinou botu - jedna byla vysoká se žlutými květinami a druhá růžová hustě pokrytá... Harry vyvalil oči... něčím, co vypadalo jako cvočky. Havraspárka zřejmě pochopila, na co se Harry dívá, usmála se a řekla: "Ach, to nic není. Mé věci jsou jen zase někde schované a já je nemůžu najít."

"Chceš, abych ti pomohl hledat?" nabídl se Harry.

"Ne, nechci tě připravovat o čas. Máš toho tolik," usmála se na něj sladce a Harry ucítil náhlý osten smutku, že kvůli němu téměř zemřela.

"Co kdybychom spolu během příštího Prasinkového víkendu zašli na máslový ležák?" zeptal se. Nevěděl, proč se zeptal, prostě měl najednou pocit, že by jí za její pomoc měl nějakým způsobem poděkovat."

"Slyšela jsem, že máslový ležák je dělaný z krve fouskatého hrabáka a můžeš se na něm stát závislý. Podle všeho to otupuje smysly, a když ho piješ příliš, můžeš se chovat trochu... však víš... podivně," odpověděla Lenka.

Harry se na ni díval s otevřenou pusou. Takže možná Lenka pořád pije máslový ležák... Nebo možná je tomu zcela naopak, a kdyby pila máslový ležák, tak by se začala chovat... normálně?

Avšak zdržel se komentáře.

"Takže se mnou nechceš jít..." začal.

"Ale vůbec ne," přerušila ho Havraspárka. "Půjdu s tebou ráda. Strašně bych chtěla vyzkoušet tohle..." naklonila se k němu a konspiračně zašeptala: "podivné chování."

Harry měl problém udržet vážný výraz.

"To je... skvělé," vypravil ze sebe nakonec. "Tak já jdu na snídani, už je pozdě. Musím..."

"Půjdu s tebou. Už jsem hledala téměř všude. Nakonec se ty věci někde objeví." Věnovala mu zářivý úsměv a začala poskakovat směrem k Velké síni. Její bota hustě pokrytá cvočky při každém nárazu na kamennou podlahu zachrastila.

Ve Velké síni panoval obvyklý ruch. Harry při pohledu na temnou postavu u učitelského stolu přimhouřil oči. Když Severus zvedl hlavu a podíval se na něj, okamžitě uhnul pohledem a v duchu si odfrkl. Tělo mu zaplavila vlna žáru, u které si nebyl jistý, jestli je způsobená vztekem, smutkem nebo... vzpomínkami.