Desiderium Intimum

24 Malé, špinavé tajemství

"...starat se o slizožrouty? Jak nám to mohl udělat? Jsou dokonce ještě nudnější než tlustočervi! A já si myslel, že není nic nudnějšího než zatracení tlustočervi!" stěžoval si Ron celou cestu, co šli s Harrym na Dějiny kouzel. "A všiml sis, jak Hermiona poslední dobou jí? Něco s ní je. Dneska snědla deset sendvičů! Dokážeš si to představit? Deset! Koneckonců... Hej, Harry! Co je s tebou? Posloucháš mě vůbec?"

"Jo... Hermiona snědla deset slizožroutů," zamumlal Harry s myšlenkami úplně, ale úplně jinde - ve Snapeových komnatách.

Zkoušel všechno, dokonce si představoval, jak Filch tančí waltz s paní Norrisovou a společnost jim dělá chrápající Tesák, ale nic nepomáhalo. Stále ho pronásledovaly vzpomínky a sen, který se mu zdál v noci. Sakra, byly to už dvě noci, co mu došel bezesný spánek! Včera chtěl požádat Snapea o další láhev, ale vzhledem k okolnostem... No, dalo by se říct, že byl zcela pohlcen něčím jiným a neměl vůbec čas na to myslet. Teď byl ten sen jenom rozmazanou koláží obrazů, které se vzájemné prolínaly, ale pořád byl dostatečně jasný, aby se mu vkrádal do myšlenek a pronásledoval ho i v bdělém stavu. Pamatoval si, že v tom snu viděl Snapea... Snape ho šukal tak, jako včera. Bylo to, jako by Harry v myslánce sledoval své vlastní vzpomínky, ale úplně na konci, když Harry padl na kolena, Severus se neudělal přes celý jeho obličej, ale naklonil se k němu a... políbil ho. Harry pořád cítil na rtech tu trpkou chuť druhých rtů, které se k němu jemně přitiskly. Když si na to vzpomněl, žaludek mu udělal přemet. Když se probudil... byl tím tak šokovaný a vzrušený, že to bez dlouhého přemýšlení dokončil a s tichými výkřiky se udělal do ruky.

Potom dlouho ležel a pokoušel se ovládnout chaos ve své hlavě. Uvažoval, proč se mu něco takového zdálo. Možná proto, že mu to Snape nikdy nedal? Pamatoval si své včerejší vzrušení. Svou včerejší divokou touhu. Nesouhlasil s tím, ale pokoušel se to pochopit. Pokoušel se tomu vzdorovat, ale věděl, že je to zbytečné. Miloval to - to nemohl popřít, tak proč snil o... něze? Myslel, že ji nepotřebuje... ale pak ho najednou zaplavily vzpomínky na to, jak bojoval o každé objetí, o každý polibek - o pocit intimity. Všechny ty nejisté krůčky, které udělal i přes neustálý odpor a překážky. Celou dobu po ní toužil, přál si ji. Proč ji chtěl, když se mu podle všeho líbí... brutalita?

Ponořil se hlouběji. Vybavil si tu extázi, když ho Snape píchal těsně předtím, než ho udeřil. Vybavil si svůj stud a... vzrušení. Tak proč ho tak moc chtěl políbit? Bylo to silnější než on.

Všechny ty pocity byly nějakým zvláštním způsobem propojené, smíchané tak moc, že vypadaly zcela stejně. Připomínaly mu dva výhonky břečťanu, které se ovíjely kolem sebe. Harry si vzpomněl na obrázek - kruh vlnovkou rozdělený na dvě části - černou a bílou a v každé z nich bylo kolečko v barvě druhé půlky - jako oko. Vypadaly, jako by sebou prostupovaly, ovíjely se a tančily kolem sebe. Tvořily jednotu. Nemohl si vzpomenout, co ten znak znamenal, ale v tuhle chvíli si tak představoval své pocity.

Řešení leží někde mezi a pokaždé, když se k němu přiblíží, tak mu unikne. Pokoušel se tomu porozumět, ale každá myšlenka byla okamžitě přetržena chaosem panujícím v jeho hlavě.

Ron do něj strčil.

"Jasně, máš pravdu," zamumlal Harry a vytrhl se z myšlenek.

"Mám?" zeptal se ohromený kamarád. "Ale já nic neříkal."

"Co?" zamrkal Harry zmateně a pokoušel se uvědomit si, co se děje.

"Seš vůbec tady, Harry?" zeptal se Ron a pozorně se na něj podíval. "Dneska se chováš divně. Neposloucháš, co ti lidi říkají a navíc to vypadá, že je ti úplně jedno, že jdeme pozdě na další hodinu."