Desiderium Intimum

56. B - Otevři své oči

Vize se změnila. Tentokrát se v zorném poli objevil kabinet Mistra Lektvarů. Harry seděl u malého stolku v koutě místnosti. Před ním byla na stole postavená zásuvka plná malých černých kartiček, ale chlapec se o ně vůbec nezajímal. Díval se na Severuse s jemným úsměvem na tváři a teplem v očích.

"Mohli bychom to dělat na tomhle stole," řekl Harry, pohlédl na kus nábytku a olízl si rty. "Je dokonalý."

"Mohl bys mi laskavě vysvětlit, co je na mém stole tak dokonalé, Pottere?" Zeptal se výsměšně Snape.

"Je tak... velký," odpověděl Harry, po čemž se začervenal a rychle dodal. "Chci říct... je větší než katedra ve třídě. A navíc černý. Stejně jako tvoje postel, Severusi."

"Pil jsi něco, Pottere?"

"Ne. Jen prostě..." Harry mávl rukou neurčitým směrem, ukázal na stěnu a strop. "...všechno je tak pěkné."

Snape se podíval na tmavě hnědé police naplněné zaprášenými sklenicemi a zvedl obočí. Následně se podíval na bezstarostně se usmívajícího Harryho a výraz v jeho tváři se ihned změnil. Rysy jeho tváře se vyostřily, temnota v jeho očích se prohloubila a na ústech se mu roztáhl křivý úšklebek.

Trocha herectví, špetka blízkosti, kapka něhy a prosím... dokonalý recept k jeho připoutání a odstranění jakýchkoliv pochybností z jeho hlavy. Musím ho v tomhle stavu udržet do samého konce...

Vize zakolísala a začala se chvět, transformovala se do sebe, a objevily se rychle se měnící obrazy: Snape podávající paralyzovanému Harrymu protijed... Harry a Snape mluvící o Famfrpálu... Snape objímající Harryho v koupelně, hladící jeho tvář... Šukající ho na stole a důrazně mu šeptajíc "Jsi... jen... ty... Pottere..." Harry a Snape, sedící v komnatách a jedící společně večeři...

A někde se rozechvěly ozvěny myšlenek, jedna před druhou, stěží pochopitelné, ale přesto se z nich dalo vyrozumět ty nejzřetelnější.

Skoro se zabil... na poslední chvíli... všechno by zničil... Musím vydržet jeho společnost... asi se napiju... Už brzy... Naivní... Důvěřivý.... zahleděný do sebe... omotat... už brzy...

Oslepující světlo vyvolalo další vizi. Snape šel po schodech do Nebelvírské věže. Vypadal, jako by spěchal. Ale v éteru, v jeho mysli, slyšel jedině divný šum, jaké si nedefinovatelné zvuky...

Muž vyslovil heslo a přešel přes otvor skrytý za portrétem Buclaté dámy, pak vešel do společenské místnosti Nebelvíru, kde na sedačce před krbem seděl Harry. Snape se na chvíli zarazil, a pak zamířil k němu, ale v tu chvíli se něco stalo. Vize se náhle zachvěla, po čemž se obraz přetočil zpět a Snape znovu vešel do společenské místnosti, prošel ji rychlým krokem a všechno se náhle zastavilo, začalo se vlnit, mizet a znovu se vrátilo zpět. Nakonec vše pohltila temnota a nakonec padlo úplné ticho.

Po chvíli se začaly z temnoty vynořovat obrazy. Byl to Velký Sál, vyzdobený vánoční výzdobou. U učitelského stolu seděli společně učitelé i studenti, a také Harry a Snape. Brumbál, oblečený ve svém fialovém hábitu, říkal nějaký sváteční projev. Všichni se na ředitele dívali s úsměvem na tváři, jen Snape se na něho díval přimhouřenýma očima.

"...Přeji vám všem vytrvalost a odvahu na klikatých stezkách života, plné překážek a obtížných rozhodnutí, ale vím, že vždy najdete správnou cestu, pokud budete následovat světlo lásky. Přeji vám, aby tyto Vánoce něco ve vašem životě změnily, abyste je prožily v radosti a s úsměvem na tváři." Brumbál se podíval na zamračeného Snapea a jeho oči se zatřpytily. "A doufám, že za rok se zde rovněž setkáme, bez ohledu na to, co se mezitím stane."