Desiderium Intimum

42. Speciální večer

TRAGICKÁ NOC V HAMPSTONE - 12 ZABITÝCH MUDLŮ

Křičel titulek na první straně Denního Věštce, kterého Harry odložil vedle svého talíře se snídaní. Nechtěl to číst, neměl na to sílu. Jen stiskl rty, upřeně se díval na nedojedenou klobásu a cítil, že náhle ztratil veškerou chuť k jídlu. Měl pocit, jako by se mu žaludek zauzloval.

Ani Snape, ani Brumbál se na snídani neobjevili. Koutkem oka spatřil, jak páťák z Mrzimoru otevřel svůj výtisk Denního věštce a společně s jiným mrzimorem ve stejném věku začali šeptat, vystrašeně vzdychat a nevěřícně kroutit hlavami. K Harrymu se dostaly jen úryvky jejich vět:

"...kusy kůže... představ si to..."

"... čtyři zcela spálené domy... hrůza..."

"...půlroční dítě... všechny kosti zlámané a rozdrcené..."

"...to je strašné... dobře, že jsem zůstal v Bradavicích..."

Harry chtěl, aby zmlkli. Nechtěl se na to dívat, nechtěl o tom poslouchat. Ne teď, ne dnes, ne v takový den!

"Harry, jsi v pořádku? Vypadáš, jako bys byl napadený Viráky. To jsou takové malé stvoření, které ti vlezou dovnitř přes nos, když jsi deprimovaný a požírají ti mozek. A kvůli tomu se dostaneš do ještě větší deprese, protože máš na myšlenky méně místa a ty se prostě jen točí v kruhu."

Harry zamrkal a obrátil hlavu směrem k Luně. Havraspárka se na něj dívala ustaraným pohledem a v první chvíli měl ohromnou chuť říct jí o tom, o čem přemýšlel skoro celou noc, když se nakonec vrátil na svou kolej, o tom všem, co mu nedovolovalo usnout. O tom, že to Snape zabil ty mudly, a že s ním včera měl sex, hned po tom, co to udělal... Že na ně ani na vteřinu nepomyslel, když se nevěřícně díval, jak Severus ze svých prstů olizuje jeho semeno, a ochutnával ho jako delikatesu. O tom, že na něho Snape použil kletbu, že na něj chtěl použít i Cruciatus, ale on se nezlomil a cítil se tak neuvěřitelně šťastný, že všechno ostatní v tom pocitu zaniklo. O tom, jak vkročil do ložnice a podíval se do zrcadla, jak byla jeho tvář pokrytá krví, kterou Severus na jeho kůži zanechal jako nějaké značky. O tom, že jeho vnitřnosti se přetočily pokaždé, když na to myslel, ale zároveň nedokázal zastavit své radostí planoucí srdce, že se mu podařilo prolomit Severusovi hradby, a že s ním dnes stráví večer, a noc, a Severus mu dovolil si přinést kartáček a pyžamo a...

...do háje!

"Jo, všechno je v pořádku," řekl nakonec. Dívka se zamračila, pak se podívala na noviny ležící na stole a na jejím obličeji se objevilo něco jako... pochopení.

"Ach, myslím, že znám důvod," řekla bezstarostně, pak jako by nic, vzala noviny a schovala je do své barevné kabelky. "Můj táta vždycky říká, že se nemáme trápit tím, na co nemáme vliv. Ale dodává, že i tak má povinnost o tom napsat. Tehdy se s tím budou trápit jiní. Ale nemyslím si, že by to byl tak dobrý nápad. Pak by se tím nemohli trápit ostatní, ale ani my... nemyslíš?" Věnovala mu široký úsměv.

Harry se zamyslel. Nicméně teď nedokázal pochopit tak bláznivou, filozofickou úvahu.

"Co?" Zeptal se a zamžoural. Luna se k němu naklonila a zašeptala:

"Nejdůležitější je to, co cítíš. A ne to, co se děje okolo. Harry, jen ty cítíš bolest, když si zraníš ruku."

Chlapec zamrkal, úplně nerozuměl, kam tím kamarádka směřuje.

"Takže nikdo nemá právo nutit tě, jak by ses měl cítit. Protože bolest patří jenom tobě. Oni ji necítí a nerozumějí ji. Takže bys z ní neměl mít žádné výčitky."