Desiderium Intimum

53. Polož mi své srdce k nohám

Valentýn.

Harry nikdy neměl rád tenhle svátek, ale letos mu byly srdíčka, všudy přítomné a zpívající milostné písničky, extrémně nepříjemné. Stejně jako muckající se páry na každém rohu. Hodiny se mu ještě podařilo jakž takž přežít, přestože se profesoři chovali, jako by vypili velkou dávku elixíru Felix Felicis. Dostal pár Valentýnek, ale hodil je do koše, a ani je neotevřel. Během oběda byl pravděpodobně jediným člověkem ve Velké Síni, který se neusmíval a nerozhlížel se po svých tajemných ctitelích. A ani ho nepřekvapilo, že Snape nebyl na snídani ani na obědě. On by se také nejraději na celý den zašil ve své ložnici, aby se nemusel dívat na ty rozesmáté tváře, zamilované pohledy a přeslazenou výzdobu hradu.

A taky to udělal. Okamžitě po vyučování běžel do ložnice, skočil na postel, přikryl se pokrývkou a schoval se v temnotě a tichu.

Tento den měl vypadat úplně jinak. Pamatoval si, jak to plánoval. Pamatoval si, jak si představoval Severuse, když mu dá dárek, který pro něj připravil už před dvěma týdny, ještě než se všechno...

Zavřel oči.

Dárek.

Odhodil přikrývku, vstal a přešel ke kufru. Otevřel ho a chvíli se v něm přehraboval. Našel! Sáhl do kufru a vytáhl malou, červenou krabičku. Zabouchl víko, posadil se na postel a držel krabičku v dlani, přičemž se na ni díval zastřeným pohledem. Pamatoval si, jak tento den plánoval se všemi detaily. Jak dlouho vymýšlel důvěryhodnou výmluvu pro Rona a Hermionu, proč bude muset zrovna na Valentýna na celé odpoledne zmizet. S jakým vzrušením přemýšlel o chvíli, kdy Severus otevře dárek a spatří, co je uvnitř - Harry zvedl víčko - vyjme to, zamyšleně se zamračí a bude přemýšlet o tom, co našel vevnitř - Harry otevřel malou, černou kartičku a četl slova napsaná červeným inkoustem a přes jeho obličej přešla náhlá bolest - a přečte to, a pak se podívá na Harryho a... - zavřel kartičku a těžce si povzdechl, jakoby se jeho srdce změnilo v kámen s ostrými hranami, který ho zraňuje, tlačí ho do prsou a nedovoluje mu volně dýchat.

Ale všechny ty plány byly zničeny. Mohl by tu kartičku roztrhat a hodit do koše, ale neudělal to. A nechtěl to dělat. Byla to něco jako... kotva. Poslední lano zbořeného mostu, který visel nad propastí. Malé, otevřené okénko v podkroví, když byly všechny dveře a okna zavřené a přibité. Ten dárek byl zapomenutý, ležel skrytý pod postelí, zatímco všechno ostatní shořelo.

Vstal a roztřeseně přešel ke své tašce. Vzal z ní neviditelný plášť, obalil ho kolem sebe, položil se na postel do klubíčka a stiskl kartičku. Zavřel oči.

O několik hodin později vešel do ložnice Ron, a volal ho na speciální Valentýnskou večeři, ale když viděl, že je Harry pryč, pokrčil rameny a vrátil se k čekající Hermioně. Všichni byli dnes příliš zahleděni sami sebou, než aby se zabývali jeho nepřítomností. To bylo dobře.

Otevřel oči a zadíval se tmy v místnosti. Musí začít něco dělat. Už měl dost ležení a... a... K ničemu to nevedlo. Musí... musí vstát a jít do knihovny. Teď, zatímco jsou všichni na Valentýnské zábavě, zorganizované Tonksovou. Slezl z postele, pečlivě vložil kartičku do krabičky a umístil ji na samé dno kufru, a následně rozložil Pobertův plánek, aby zjistil, jestli teď někdo není v knihovně.

Měl pravdu, všichni byli ve Velkém Sálu, včetně madam Pinceové, koneckonců nikdo nebude pracovat ve Valentýnský večer. Jeho pohled mimovolně přešel ke komnatám ve sklepení. Snape byl u sebe. Asi se jen oni dva neúčastnili té zábavy. Dokonce i Filch a paní Norrisová stáli společně v rohu Velkého Sálu. Měl volnou cestu.

Vyklouzl z ložnice a bez problémů se dostal do knihovny. Nezáleželo mu na tom, že se Brumbál dozví, že Harry znovu navštívil Zakázanou sekci. Ředitel s tím zřejmě neměl v úmyslu něco dělat, a to znamenalo svolení. Každopádně... nevadí.