Desiderium Intimum

50. - vezmi si své srdce a utíkej

"Můj rozkaz byl jasný. Měl sis ho držet blízko sebe! Víš, jak je to pro nás důležité!"

Snape se na ledové podlaze stěží pohnul a podepřel se na rukou. Z koutku úst mu tekla krev. Nezvedl hlavu. Nechal ji spuštěnou a díval se na svůj odraz v černém mramoru.

"Promiňte, můj Pane. Nechal jsem se unést... nenávistí. Ale je to jen neškodná překážka. Ve skutečnosti je pro nás tato situace velmi výhodná."

Voldemort o něco málo spustil hůlku, kterou mířil na muže klečícího na zemi a přimhouřil své červené oči.

"Co tím myslíš?"

Snape zvedl hlavu. Na jeho rtech se objevil hrozivý úsměv.

"Počkám, až chlapec vychladne a začnu mu chybět. Budu schopen v klidu dokončit lektvar, a on se mi nebude motat pod nohama. A když nadejde správný čas... tehdy udeříme." Něco v černých očích se zalesklo ocelovou sebedůvěrou. "Zahraji to tak, že mi Potter padne k nohám a bude mě prosit o to, abych mu dovolil se ke mně vrátit."

Voldemort nakonec spustil ruku a sledoval ho temným, přimhouřeným pohledem.

"O tom nepochybuji," ozval se po chvíli. "Mnohokrát jsi mi prokázal, že jsi v takových úkolech nejlepší. Ale nebudu tolerovat tvoji ukvapenost. Musíš se držet pokynů."

"Bez obav, můj Pane. Potter bude včas připraven."

Na Voldemortových ústech se objevil ledový úsměv. Prudce se otočil a zamířil k vysokému křeslu na druhé straně sálu.

"Jak dlouho to ještě potrvá?" Zeptal se a posadil se do měkkého ebenového křesla.

Snape se pomalu zvedl z podlahy a napřímil se. Oklepal si šaty a hrdě se narovnal, jako by ještě před chvílí neobdržel několik Cruciatů.

"Něco přes dva týdny. Všechno je téměř hotové. Dám mu lektvar hodinu před odchodem do Prasinek."

"Pamatuj, že nikdo nesmí vědět, že s tebou do Prasinek půjde. Až se pak vrátíš do hradu a až si ten starý blázen uvědomí, že chlapec chybí a spustí alarm, začneš ho hledat s ostatními. Budeš se mi tam hodit, Severusi."

Muž pevně přikývl. Jeho tvář vypadala jako maska. Nepohnul se na ní ani sval.

"Víš, co tě potká, když neuspěješ..." Voldemortův hlas klesl o několik tónů a zdálo se, jako by bylo v místnosti náhle chladněji.

"Vše půjde podle plánu," odpověděl rozhodně Snape, jako kdyby jiná možnost vůbec neexistovala.

Voldemort přimhouřil oči.

"Chci se podívat do tvé mysli, Severusi."

Muž nevypadal touto žádostí překvapen. Voldemort často prozkoumával mysl svých následovníků, aby se ujistil, že jsou mu naprosto věrní. Zřídka kdy je na to ale předem varoval. Překvapující vniknutí mu dělalo větší radost, protože znamenalo značně větší bolest oběti, která byla překvapená neočekávaným proniknutím do své mysli, a nestačila se bránit a vyhodit vetřelce ze své hlavy. A Voldemorta se nedalo vyhodit, ne bez ztráty vědomí. Proto bylo vniknutí o mnoho méně bolestivé, když se oběť nebránila a nesnažila se něco skrýt. Nejlepší prostě bylo odhalit mu všechno.

Zorničky Temného Pána se rozšířily, když vnikl do mysli muže před sebou. Na Snapeově spánku se objevila bolestivě pulzující žíla a ústa se stáhla do bledé čáry. Přes veškeré úsilí se mu úplně nepodařilo skrýt utrpení a objevilo se na jeho tváři. Zdálo se jako by pod kůží hořel. Tekly mu po ní kapky potu.