Desiderium Intimum

64. Co jsi to udělal

Harry neznatelně rozlepil rozpálená víčka. Obklopovalo ho husté ticho, připomínající neviditelnou oponu, která ho oddělovala od vnějšího světa. Slyšel jen šelest Severusova dechu, který mu ovíval čelo a pohyboval s pramínky vlasů, které mu laskaly skráně.

V dáli viděl chvějící se plameny svící, ale všechno bylo tak rozmazané, až měl pocit, jako by se světlo měnilo v mlhu a tvořilo na stropě mihotající se stuhy.

Ne. Zrak v této chvíli nebyl potřebný. Pomalu zavřel oči a hluboko do plic vdechl Severusovu intenzivní bylinkovou vůni, vtulil tvář k jeho nahé hrudi a obejmul ho pažemi v pase, jako by ho k sobě chtěl přitisknout ještě blíže.

Slyšel Severusův pomalý rytmus srdce, pulzoval mu pod kůží pravidelným, uklidňujícím způsobem. Připomínal tikot hodin, které Harry slyšíval na koleji před usnutím.

Neměl ponětí, jestli Severus spí, nebo ne. Nevěděl, kolik času uplynulo. Bál se pohnout. Bál se, že i ten nejmenší pohyb může přerušit tu chvíli. Chvíli zastavení mezi dvěma propastmi. Chvíli krátkodobého míru. Chvíli nadechnutí mezi hurikánem a výbuchem vulkánu.

Zhluboka si povzdechl, ovál mužovu kůži svým teplým dechem. Cítil, jak se černá, kluzká chapadla myšlenek snaží proniknout do jeho mysli a přerušit ten klid, ale nedovolil to. Nezničí ho.

Teď byl tady. Se Severusem. V bezpečí. Na ničem jiném nezáleželo. Ne v této chvíli.

Až pak ho můžou roztříštit na kusy.

Severusova dlaň, objímající jeho ramena a zanořená v jeho vlasech, se pohnula, a prohrábla černé prameny prsty.

"Zdáš se napjatý," uslyšel tichý šepot.

Harry si olízl rty.

"Nechtěl jsem tě vzbudit," odpověděl tiše. Měl pocit, jakoby každý zvuk připomínal dýku, která rozpárala tichou oponu na kousky.

"Už nějakou dobu nespím."

"Ani já ne," zamumlal Harry.

"Všiml jsem si," odpověděl Severus s náznakem posměchu v hlase. "Vrtíš se tak, že už nějakou chvíli přemýšlím, jestli tě nezpetrifikovat."

Harry se usmál.

"Proč jsi to neudělal?"

"Poněvadž existovalo riziko, že bys mě během zakletí sevřel v tak silném stisku, že bych se od tebe nedokázal osvobodit."

"Mohl jsi na mě použít jednu ze svých kleteb," zašeptal Harry, cítíc, že jeho srdce začíná bít o něco rychleji, když se mu před očima objevil obraz Severuse ve smrtijedském hábitu, jak bez váhání používá na své oběti ty nejbrutálnější a nejbolestivější kletby.

Odpověď přišla až po dlouhé chvíli.

"To bych mohl. Tak mě neprovokuj."

Harry zvedl hlavu a podíval se do Severusových zamyšlených očí.

"Opravdu bys na mě použil kletbu?"

"Záleží na tom..." Začal Severus, olízl si rty a zkoumal Harryho zaujatou tvář. "Slyšel jsi příběh o lvu, který si přivlastnil mladou gazelu a začal si jí hlídat?"

Harry zavrtěl hlavou, zaskočený tou náhlou otázkou. Věděl o lvech jen tolik, co se mu podařilo spatřit v televizních programech během Dursleyovic dovolené, když nikdo kromě něj nebyl doma. Byly to nebezpeční predátoři, které své oběti roztrhaly na kusy. Nikdy neslyšel, že by...