Desiderium Intimum

39. Něco je špatně

V pátek během snídaně dostal Harry od Lupina dopis. Cítil by se nepohodlně, kdyby ho četl u učitelského stolu, u kterého jedli všichni studenti zůstávající v Bradavicích přes svátky, a tak ho schoval do kapsy a otevřel jej, až když se ocitl sám na koleji.

V první polovině dopisu mu Remus psal jen triviální věci, ptal se Harryho, jak mu jde učení, zda se mu líbí hodiny s Tonksovou, vyjádřil zájem o Famfrpálové zápasy a na půl slova se zmínil, že právě teď vykonává velmi důležitou věc pro Řád, ale že mu z bezpečnostních důvodů nemůže říct víc.

A co se týče Tvých otázek, Harry... Vím, že by ses chtěl cokoliv dovědět a dokonale Ti rozumím. Ale kdokoliv by ten dopis mohl zachytit. Proto Ti můžu říct jen tolik, že naše informace ukazují, že je čím dál nebezpečněji. V poslední době se zdá být v nezvykle dobré náladě, proto se obáváme, že může plánovat něco velkého a vážně hrozného. Ztratili jsme mnoho bystrozorů a myslíme, že se v blízké době toto číslo může ještě zvýšit. Proto Tě prosím, abys zůstával v Bradavicích a nesnažil se obejít zákaz ředitele. Je to pro Tvou bezpečnost, i když si myslíš, že to omezuje Tvou svobodu. Chápej, Harry, že jsi jeho hlavním cílem a musíme Tě chránit za každou cenu. Pamatuj - nevěř nikomu, ani svým přátelům. Musíš mít oči všude, a jestli uvidíš něco podezřelého, cokoliv - okamžitě o tom pověz Brumbálovi.

Omlouvám se za ten rozkazovačný tón, ale chci jen Tvé dobro. Teď, když už tu není Sirius, měl bych se o Tebe postarat já a je mi velmi líto, že nemohu být s Tebou, abych Tě podpořil, ale snažím se, co to jde. Doufám, že to chápeš.

Pozdravuj ode mě Rona a Hermionu.

Remus Lupin

Harry sklonil dopis a tisknul ho příliš pevně. Jeho dlaně se třásly. Bylo milé, že se o něj Remus bál, ale k čertu, nebyl už přece malé dítě. Nechtěl ochranu. Chtěl informace, cokoliv!

Vzpomínka na Siriuse mu převrátila žaludek. Celé měsíce se snažil, aby na svého kmotra nemyslel, ale někdy, když mu ho někdo připomněl, něco v něm se pohnulo a jeho mysl zaplavily obrazy z té noci.

Sevřel víčka, toužil vymazat z hlavy pohled, jak Sirius padl za závěs, svůj vlastní výkřik, znásobený hněvem, pocit viny se mu vrátit s ještě větší silou. Začal hluboce dýchat, jak se snažil zbavit palčivé bolesti u srdce. Byl to problém, který v sobě nosil už tak dlouho, a téměř nikdy ho necítil, až na chvíle, kdy mu ho někdo připomněl.

Ne, teď na to nebude myslet. Na to přijde čas. A pak, pak bude mířit hůlkou na Bellatrix Lastrangeovou ležící u jeho nohou. A tentokrát nezaváhá.

Ještě jednou se podíval na drobné Lupinovo písmo. Doopravdy ho museli všichni takhle diskriminovat? "Musíme Tě chránit, Harry", "Je to pro Tvé bezpečí, Harry" a tak dál... Slyšel to pořád a vyvolávalo to v něm akorát vzteklou frustraci. Každý ho chtěl chránit. A k čemu mu ta ochrana jednoho dne bude, až bude čelit Voldemortovi? Neporazí ho obyčejným Protegem. Bylo očividné, že by měl o mnoho větší šanci, kdyby něco věděl. Ale ne, všichni ho chtěli chránit, místo aby ho připravili. Dokonce Severus...

Počkat. Přece mu Severus slíbil, že popřemýšlí nad možností naučit ho nějaké kletby. Harry na ten rozhovor úplně zapomněl, a muž se o něm už nikdy nezmínil. Ale dnes se ho zeptá! Včerejší setkání skončilo trochu divně a nestačili se na dnešek domluvit, ale to neznamenalo, že k němu dnes nepůjde. Pravda, mohl by se ho zeptat přes kámen, ale co když Severus odmítne? Ne, Harry se to musel dozvědět už dnes! Půjde za ním večer a... dostane od Snapea odpověď!