Desiderium Intimum

30. Pochybné hry

"Snape má zpoždění," oznámil Ron, i když nemusel. Všichni si všimli. "Anebo si možná zlomil nohu a nepřijde?" usmál se, ale po chvíli se opět zachmuřil. "Ne... Pravděpodobně, i kdyby mu zlomili vaz, tak by se sem dostal a znova nás týral."

V potvrzení jeho slov se dveře s rozmachem otevřely a udeřily o stěnu. Ron nadskočil, Hermiona sebou škubla, Neville rozlil inkoust (zase), Levandule zapištěla a Harry se usmál. Rychle však sklonil hlavu, aby to zakryl.

Mistr Lektvarů se zastavil vpředu učebny a oznámil: "Než postoupíme k výuce, dostanete zpět opravené testy. Jejich úroveň je natolik žalostná, že i první ročník by je dokázal napsat lépe." Mávl hůlkou ke stolu, ze kterého začaly létat archy pergamenu a přistávat na lavicích. "Jste v šestém ročníku, a někteří nedokážou rozlišit kotlík s lektvarem od hrnce polévky, do které můžete vhodit cokoliv v libovolném pořadí, zapomínajíc, že lektvary jsou vznešené umění, v němž každý pohyb má určenou dobu. Bohužel, vaše mikroskopické mozky to nikdy nedokážou pojmout. I když možná, že je to tak lepší."

Harry slyšel, jak Ron sedící vedle něj zanadával: "Jen tohle ne... A to byl víkend tak příjemný..."

Hermiona rozvinula svůj test a na tváři se jí objevilo překvapení, které se rychle změnilo ve smutek a zlost.

"Kruci!" zasyčela. Ron se jí podíval přes rameno.

"Co se děje?" zeptal se. "Máš 'Nad očekávání'. To je špatné?"

Věnovala mu temný pohled a semkla rty. "Věděla jsem, že to tak dopadne. Nenapsala jsem všechno, i když jsem se dlouho učila. Ale v naší učebnici nebylo nic o tom, jak prodloužit lektvary neviditelnosti. A v jiných knihách se zmiňovali jen málo. Je to nespravedlivé. Jak bych to mohla vědět?" Povzdechla si.

Ron protočil oči a rozvinul svůj pergamen. Vydal něco jako zavrčení, svinul ho zpět a na tváři měl zoufalý pohled.

"Máma mě zabije," zamumlal a bouchl hlavou o lavici. "Zase 'Hrozné'."

Harry se podíval na svůj svinutý test. Byl nervózní. Chtěl na Severuse zapůsobit. Tak dlouho se učil... Nešlo ani o to, že se všechno naučil zpaměti, ale o to, že tomu skutečně rozuměl a dokázal z faktů vyvodit své vlastní závěry. Ale dokázal to Snape ocenit? Napsal všechno dobře nebo vše pomotal jako obvykle?

Zvedl pergamen a pomalu ho rozvinul...

...prudce vyvalil oči a svitek mu vypadl z rukou, odkutálel se a spadl na podlahu.

Cítil na sobě překvapený pohled svých přátel.

"Co se stalo, kámo?" Zeptal se Ron.

Harry polkl a sklonil se, aby zvedl pergamen.

"N-nic," řekl. "Prostě... zase jsem to podělal."

"Troll?" zeptal se Ron sympatizujícím hlasem, který však měl stín spokojenosti, že je někdo horší než on.

"Hmm," zamumlal Harry, pevně stiskl víčka a v hlavě měl závrať. Když se jeho přátelé vrátili zpět ke svým testům, Harry znovu pomalu rozvinul pergamen a podíval se na Snapeovo ostrým písmem psané hodnocení. 'Vynikající.'

Nikdy v životě nečekal, že by někdy získal v lektvarech 'vynikající'. Bylo to neuvěřitelné. Měl takovou radost, že chtěl vyskočit na lavici a začít zpívat. Zvedl hlavu a podíval se na Severuse. Muž, jako kdyby to vycítil a podíval se na něj též. Když se jejich oči setkaly, Harry měl pocit, jako kdyby mu něco rozkvétalo v hrudi. Doufal, že Snape ví, jak se cítí. A i když tvář Mistra Lektvarů zůstala kamenná, viděl v jeho očích světlo. A to mu stačilo. Severus to věděl.