Desiderium Intimum

28. Blíž

"Harry!"

Chlapec se otočil do chodby zaplněné studenty a rozhlédl se kolem po osobě, která ho volala. Skoro okamžitě si všiml Tonksové, která se prodírala davem a usmívala se na něj.

"Stěží jsem tě dohnala! Poslouchej... mám nápad. Jasně, že nevím, jestli bude ředitel souhlasit... ale měl jsi poslední dobou tolik rozptylování, že jsem si myslela... víš, že jsou brzy Vánoce?"

Harry přikývl, ačkoliv stále nevěděl, kam tímhle míří.

"No, myslela jsem si, že by byla sranda zorganizovat vánoční večírek, než se všichni rozjedou domů. Mohli bychom dát dohromady malou skupinu a jít na pivo... tedy, na máslový ležák," mrkla na něj vědoucně. " Mohli bychom možná i tancovat. Muselo by to být někde v Prasinkách, protože atmosféra tady je trochu moc těžká a vážná... a nedokážu si představit zábavu pod vedením profesorky McGonagallové a Filche," zahihňala se Tonksová a Harry jí zdvořile odpověděl odpovídajícím úsměvem. "Co ty na to? Je to jen nápad, ale možná z toho něco vzejde."

"Ale bude nám v současné situaci dovoleno jít do Prasinek?" zeptal se. "No, víš... přeci jen je válka."

"Neurážej mě, Harry," odfrkla si žena. "Jsem bystrozorka. Dokážu zajistit bezpečí mých studentů. A navíc, myslela jsem, že bychom s profesorem Kratiknotem rozšířili ochranný štít i kolem našeho místa setkání. Jen pro jistotu. Bylo by to hezké. Představ si to... sníh, zvonky, koledy, šum konverzace, dárky, hořící krb... mohli bychom si pronajmout celou místnost jen pro nás. Ne nezbytně u Tří košťat, tam je vždycky moc plno. Mohlo by to být kdekoliv jinde. Co na to říkáš?"

Harry se podíval do jejího obličeje, jak jí oči zářily nadšením.

Ten nápad byl vážně skvělý, bylo by pěkné strávit večer s přáteli, ale měl z toho špatný pocit. Co když se něco stane? Co když se ten špeh dozví o jejich plánech a pošle na ně Smrtijedy? Tonksová by je nedokázala ochránit všechny.

Na druhou stranu... nemohli se donekonečna skrývat jako krysy v díře, příliš strachy bez sebe, než aby ze svého úkrytu vystrčili nos.

"Myslím, že je to skvělý nápad," řekl nakonec. Tonksová se rozzářila a její vlasy nabraly barvu žvýkačkově růžové.

"To jsem vážně ráda, Harry! Stále máme spoustu času, ale myslím, že bychom měli začít věci organizovat. Pozvi, koho chceš, každý bude vítaný."

Obrázek tváře lemované černými vlasy a s posměvačným úsměvem se promítl Harrymu před očima.

"O tom pochybuji," pomyslel si, ale nahlas nic neřekl.

***

"Harry! Harry, vzbuď se!"

Hoch otevřel oči. Něco ho tlačilo do tváře. Cítil tahání za svou ruku, tak několikrát zamrkal ve snaze přijít na to, kde se nachází. Zvedl hlavu a spatřil Hermionu, jak se nad ním naklání.

"Co se stalo?" zeptal se ospale a pokusil se narovnat. Za krkem ho bolelo.

"Usnul jsi nad učebnicemi," zašeptala Hermiona a s obavami se na něj zadívala. "Vím, že jsem tě prosila, aby ses víc učil, ale neměl bys to zase takhle přehánět."

Harry se ospale rozhlédl kolem. Nalézal se v opuštěné knihovně, nejspíš bylo již velice pozdě. Celé odpoledne a večer strávil zde, dokud nakonec...

"'Krev třaskavce ve známých lektvarech'? 'Použití zvířecí krve při výrobě'...?" Začala Hermiona předčítat tituly knížek, které ležely kolem Nebelvíra. "Harry, pro jakou hodinu se musíme tohle učit? Nepamatuji si, že by nám nějaký učitel říkal..."