Desiderium Intimum

EPILOG

Svět za oknem pokrývaly husté šňůry korálků utkaných ze silných, těžkých kapek, jež se lily z temných, inkoustových mraků a zavlažovaly keře a stromy, které obklopovaly dům ze všech stran.

Pršelo nepřetržitě dva dny a Harry začal přemýšlet, jestli se mu ještě před podzimem podrží zachytit poslední paprsky slunce. Obraz byl téměř hotový. Zbylo mu jedině zachytit stíny a k tomu potřeboval světlo. Nedokázal to udělat po paměti, i když dům pozoroval už tolikrát, buď když seděl na zahradě nebo kolem něj létal na koštěti.

Severus se zašil do své laboratoře a připravoval dodávku léčivých lektvarů pro kupce ve Skandinávii a Harry by mu s radostí pomohl, aby měl co dělat, ale potom, jak posledně málem vyhodil do vzduchu celý suterén, ho raději nevyrušoval.

Sedl si ke stolu, vytáhl velký kus pergamenu a rozhodl se napsat dopis Luně. Byla jedinou osobou, se kterou Harry udržoval kontakt po konci války. Severus posílal jeho dopisy soví poštou z různých míst v Irsku, aby je nikdo nedokázal vysledovat a vyzvedával je v těch samých místech.

Chvíli sledoval, jak proudy vody stékají po skle, pak zanořil brk do kalamáře a sklonil se nad pergamenem.

Drahá Luno,

vím, že už uplynulo trochu času a měl jsem Ti napsat dřív, ale během poslední hádky jsem rozbil celou dávku Mnoholičného Lektvaru, a Severus díky tomu celý měsíc nemohl nikam jít a nemohl Ti poslat můj dopis. Ale tentokrát lahvičky zajistil silnými kouzly, aby měl jistotu, že se jim nic nestane.

Děkuji, že se staráš o Hedviku. Velmi mi chybí a lituji, že ji nemůžu mít u sebe, ale je příliš charakteristická. Nemohl bych jí pouštět ven a byla by tu nešťastná.

Tvůj poslední dopis mě velmi potěšil. Je fantastické, že se Tonksová zlepšila. Byla to nepříjemná kletba a doufám, že lékouzelníci konečně najdou způsob, jak ji celkově obnovit sluch.

Harry se rozhodl až po osmi měsících od války napsat Luně svůj první dopis, a dát jí vědět, že žije a má se dobře. To od ní se dozvěděl, že Tonksová ztratila sluch díky kletbě, kterou na ní seslala Bellatrix, Neville ztratil jednu nohu, ale lékouzelníci mu vyrobili protézu a mohl se volně pohybovat, a Ginny strávila u Svatého Munga půl roku. Přežila, i když polovina jejího těla a tváře byla zjizvená z popálenin, které nebylo možné odstranit žádnými známými prostředky a kouzly.

Rád bych příští rok přijel na Ginnynu svatbu a viděl Vás, ale vím, že to Severus nikdy nedovolí. Dokonce i v neviditelném plášti mě můžou chytit a stejně vím, že tam nebudu vítán, kdyby se o mně Ron dozvěděl... Občas přemýšlím nad tím, že bych mu poslal dopis, ale vím, že by ho roztrhal, aniž by si ho přečetl. Nemyslel jsem si, že někdy dojde k tomu, že mě můj nejlepší přítel bude nenávidět...

Harry přestal psát a sevřel ústa. Nechtěl si to připomínat. Nechtěl si pamatovat Ronova slova, ani jeho pohled, když odházel se Severusem... ta vzpomínka byla příliš bolestná. Přivolávala temnotu...

Zavřel oči a zhluboka se nadechnul.

Víš, občas mi chybí. I Hermiona. Vzpomínám si na ty časy, kdy jsme si mysleli, že nás nic nemůže rozdělit. Že vždycky budeme spolu. Že se nám vždy podaří dostat z největších problémů, protože si pomůžeme navzájem. A pak Hermiona odešla a všechno se rozpadlo. Jako by byla cementem, který spojoval naše přátelství, a když byla pryč, všechno se rozpadlo a už se to nedá znovu postavit. Je od Tebe hezké, že si s ním chceš promluvit, ale je to ztráta Tvého času Luno, protože on názor nezmění. Nikdy mi neodpustí. Přestal jsem pro něj existovat a nic se na tom nezmění.