Chvíle štěstí | ✔️

83. kapitola | Klikatá a bahnitá cesta plná kamení

/prosinec 1994/

Vzhledem k tomu, že letošní Vánoce netrávila Viola se svými rodiči v Eilean Donan, rozhodla se, že jim alespoň pošle pozvání do Prasinek, aby si společně vypili horkou čokoládu v Medovém ráji. Měla neskutečnou radost, když se domluvili na společném termínu, protože svou mamku a tátu neviděla téměř čtyři měsíce.

„Holčičko moje," vydechla Stefani, když obejmula svou šestnáctiletou dceru a zabořila nos do jejích voňavých vlasů. „Ani nevíš, jak jsem na dnešní den těšila."

Jakmile byla Stefani Blacková schopná svou dcerku pustit, objímací proces pokračoval u jejího druhého rodiče, který jí pohledem dal najevo, že u něj také obejmutí neunikne. „Fialko, ty jsi opravdu už skoro dospělá žena."

„Za necelých měsíců budu doopravdy dospělá," připomněla svému otci smutnou realitu.

Sirius nespokojeně mlaskl. „Vidíš, kdybys vyrůstala ve stejných poměrech jako tvá milá kamarádka Astrid a měla bys maminku jako byla ta má, už bys měla před svatbou," neodpustil si muž historickou poznámku.

„Ještěže mám tuhle maminku," mrkla spiklenecky Viola ke své matce. „Nebo snad máte nějaké extra přání ohledně vdavek?"

„Nemusíš se bát," vyjádřila se k situaci Stefani a vyměnila si starostlivý pohled se Siriusem, podle kterého však černovlasá studentka Bradavic poznala, že si právě její dva rodiče vyměnili neverbální zprávu.

„Já se nemusím bát?" ujišťovala se Viola. „Vážně? Nechcete mi náhodou něco sdělit, drazí rodičové?"

„Nás spíš zajímá, jestli se nemáme bát my," prohlásila hnědovlasá žena.

Via s nepochopením zúžila svá víčka. „Čeho byste se měli bát?"

„Tvá babička Helene mluvila s Borisem Nabokovem," navázal na svou manželku Sirius. „Stalo se něco mezi tebou a Nikolajem?"

Violou proběhl mráz. Vzpomínka na srpnový den zalitý sluncem, koupání v Severním moři a její poprvé na pláži, kdy jí Nikolaj svými upířími zuby roztrhl její jednodílné plavky. Pokaždé, když to jméno někdo řekl, černovlásce po zádech přeběhl mráz, jako kdyby se jí onen upír dotkl svým bledým a ledově studeným prstem.

Stefani si všimla zděšeného výrazu své dcery a ihned reagovala. „Zlatíčko, můžeš nám říct cokoliv. Opravdu. Za nic tě nebudeme soudit-"

„Co přesně si Boris a Helene myslí, že se mezi mnou a Nikolajem odehrálo?" zajíkla se dívka a Sirius si se Stefani vyměnil váhavý pohled.

„Něco zlého," odpověděl Black neurčitě. „Boris na Nikolajovi pozoruje, že pokaždé, když před ním zmíní tvé jméno, zasyčí jako had a chová se nepřístupně," na chvíli se odmlčel. „A tobě ze tváře zmizí úsměv, když jsme to s maminkou nadnesli."

„Zasyčí jako had? Chová se nepřístupně?" zopakovala po nich Viola. „Co to má znamenat?"

„Že jste se v něčem nepohodli," napověděla jí Stefani. „Violo, mluv s námi, prosím. Záleží nám na tobě. Neměla jsem zatím moc možnost Nikolaje poznat, ale Mlok vždycky říkal, že ho shledává milým – i když trochu drzým – mladíkem."

„Takže jste o tom diskutovali i s pradědou Mlokem?" vyprskla podrážděně.

„Máme o tebe starost," vysvětloval jí bývalý vězeň Azkabanu. „Copak to nechápeš? Nechceme ti lézt do soukromí, tak to neber ani v nejmenším. Jenom chceme vědět, zda ti nějak třeba neublížil-"