Chvíle štěstí | ✔️

4. kapitola | Sanctimonia vincit semper

/červenec 1993/

,,Andrew! Zkontroluj si všechny doklady!" houkl na svého syna Remus Lupin, když si sám kontroloval svůj pas. Ve společném domě, kde žil se Stefani, Violou, Hestiou, Matheem, Avou a Jamie teď bylo pusto a prázdno. Stefani s Violou navštívily Mloka ve Whitby, Hestia byla služba u sv. Munga, Ava s Jamie slavily konec roku s Avy bratrem Giffardem a jeho rodinou, a nakonec Matheo byl na své první brigádě.

,,Neboj se, tati, já jsem tady ten zodpovědný," uchechtl se Andrew pobaveně, načež ho Remus obdařil jen na oko káravým pohledem. ,,Ale ano, vím se cestovat mezi kontinenty není žádná sranda a ještě jednou si zkontroluji příruční zavazadlo."

Když Remus konečně otevřel dveře od jejich domu a byl připravený opustit svůj dům, spatřil na prahu tohoto domu samotného ředitele Bradavické školy čar a kouzel. ,,Merline, pane profesore, co tady děláte? Andrew, ty jsi něco provedl? Předem se vám omlouvám, pane profesore, s Andym promluvím a už se to nebude opakovat."

,,Tati! Já přeci nic neprovedl!" bránil se hnědovlasý mladík, jenž před pár dny ukončil svůj druhý ročník.

,,Má pravdu, Remusi," pousmál se klidně Albus Brumbál při spokojeném pohledu na otce a syna. ,,Nebo abych byl přesnější, neprovedl nic, co bych sám neschvaloval."

Remusovi opět vyskočilo obočí. ,,P-prosím?"

,,Chci říct, nejsem zde kvůli Andrewovi," ukončil bezvýznamný rozhovor Brumbál, ale následně si všiml kufrů, které obyvatelé tohoto domu drželi v rukou. ,,Pokud vás ale ruším, nechám to na jindy."

,,Kdepak, pane profesore, máme časovou rezervu," ujistil ho Remus Lupin a odložil kufry na zem. ,,Dnes jedeme do Ameriky, do New Yorku, abych byl konkrétní," obeznámil ředitele s jejich plány a pročísl rukou Andymu vlasy. ,,I když je moje manželka po smrti, chci udržovat vztahy s její rodinou, když už Andrew nemá žádné prarodiče nebo strýčky s tetičkami z mé strany. Rodina Kowalski je docela rozvětvená, takže jsem se rozhodl, že je letos pojedeme navštívit."

,,To moc rád slyším," obdařil oba úsměvem, ,,Irene by z toho měla jistě velikou radost. Ale k věci! Možná ti Andrew říkal, že současný profesor Obrany proti černé magii leží u sv. Munga, protože má trvale poškozenou paměť, tudíž je neschopen od září učit. Už mi upřímně dosti dochází inspirace, koho bych mohl do role učitele OPČM uvrtat, ale moc dobře vím, že jsi v této oblasti vynikal a bylo by mi velikou ctí, kdybys příští rok učil ty."

,,Merline," vydechl samým překvapením Remus, který zprvu nevěděl, jak se k nabídce postavit. ,,Je mi velikou ctí, že jste si na mě vzpomněl... opravdu. Abych pravdu řekl, kvůli svému... ehm... vlkodlačímu problému jsem nedokázal nikdy dostat žádné pořádné a dlouhodobé práce. Ale nevím, pane profesore, nechci způsobit nějaký chaos."

,,Dobře bych ti zaplatil, Remusi," pokoušel se ho přesvědčit. ,,Vím, že se nemáte s Andrewem úplně špatně, ale přeci jenom si myslím, že bys ti peníze uvítal, nemám pravdu?"

,,Peníze jsou samozřejmě fajn, ale to by nebyl důvod, proč bych tuhle pracovní nabídku nepřijal," poškrábal se za krkem. ,,Jsem vlkodlak, to přeci víte. A můj syn také. Nechtěl bych vyvolat nějaký rozruch."

,,Moc dobře víš, Remusi, že jsem ti dokázal najít cestu, abys studoval v Bradavicích," nevzdával se Brumbál a následně vytáhl svůj trumf, který si pro zatím schovával ve své kapse. ,,A mluvil jsem se Severusem, jak víš, velikým odborníkem na lektvary. Jistě jsi slyšel o Vlkodlačím lektvaru, který dokáže potlačit destruktivní chování vlkodlaků. Po jeho vypití se vlkodlak chová jako normální pes a celý úplněk přečká v klidovém režimu stočený do klubíčka."