Chvíle štěstí | ✔️

79. kapitola | Já jsem naprosto klidný

/říjen 1994/

Předvečer všech svatých. Oblíbený den většiny studentů Bradavic už jenom kvůli té obrovské hostině, kterou si všichni za ta léta zamilovali. Dnešní večer byl ovšem vzrušující i kvůli další věci, dnes Ohnivý pohár zvolí tři šampióny, kteří budou soutěžit o věčnou slávu a tisíc galeonů. Ovšem Astrid Blacková se na dnešní den těšila ještě z trochu jiného důvodu - konečně uvidí svého nejmilejšího Remuse Lupina.

Po dvou měsících! Takové úmorné čekání! Nemohla se Remuse dočkat a doslova odpočítávala dny do tohoto dne. Měla veliké štěstí, protože dnešní počasí se jim opravdu vydařilo a hnědovláska tedy poslala Remusovi zprávu, aby přinesl nějakou deku a jídlo, že si udělají piknik u lavičky s výhledem na Chroptící chýši.

V téhle oblasti zase tolik lidí nechodilo, protože někteří stále věřili na pověry a povídačky, že je tomhle strašidelném místě prokleté. Astrid se Chroptící chýše nebála, protože jí Remus už minulý rok vysvětlil, že jediné strašidlo v širém okolí byl jen a pouze on sám. Dorazila tedy k lavičce nacházející se u hustého lesa a rozprostřela kostkovanou deku.

Věděla moc dobře, že tohle bude pravděpodobně jeden z posledních hezkých dnů než skotskou krajinu pohltí sychravý podzim. Při pohledu na vymetené nebe se jí vytvořil úsměv na tváři. Uvědomila si, jak moc má počasí vliv na její náladu. Na druhou stranu, Remus Lupin má na její náladu ještě větší vliv, protože ona by skákala radostí i ve vichřici a bouřce, jen kdyby ji držel za ruku.

Najednou se jí před očima zatemnilo a ucítila na své tváři jemný dotek. Dotek dlaní, který jí zakrýval oči, aby nic nemohla vidět. ,,Hádej, kdo jsem?" zašeptal jí bázlivě do ucha a Astrid z toho muže ucítila tu nezaměnitelnou vůni domova, kterou na Remusovi tak moc milovala.

,,Očividně můj únosce, který mě unáší poprvé," uchechtla se pobaveně Havraspárka, strhla si dlaně se svých očí, otočila se k němu čelem a přitáhla si ho k sobě. Pravda, chtěla si s ním povídat a mluvit s ním o všem, co se do dopisů nevešlo, ale copak mu šlo odolat? Každý jeho mužný polibek pro ni byl jako droga, od které musela dva měsíce chtě nechtě abstinovat.

,,Ty jsi nějaká hrr dneska," pokáral ji šibalsky Lupin a ona se odtáhla.

,,A to je špatně?" vyhrkla Astrid vyděšeně a v tu chvíli si Remus uvědomil, jaký je vlastně idiot.

,,Nevím, proč se tomu vlastně bráním," poznamenal a přitáhl si ji k sobě znovu. Tentokrát ji chytl okolo pasu tak pevně, že se Astrid nemohla vymanit ani kdyby chtěla. Jenže ona nechtěla. Nechala se unášet jeho polibky, na které myslela před spaním, když usínala v prázdné posteli bez něho.

,,Tolik jsi mi chyběl," zašeptala zničeně hnědovláska, když ho přestala zahrnovat polibky, ale stále měla své ruce položené na jeho ramenech a prsty si hrály v jeho vlasy. Pořád měli svá čela o sebe opřená. ,,I přestože jsem dokázala svůj mozek oblbnout tak dobře, že když jsem četla tvé dopisy, tak mi to připadalo jako kdybys mi ta slova říkal."

,,Ty jsi moje geniální holka, že?" usmál se na ní plný štěstí, že ji zase vidí. Posadil se do tureckého sedu a otevřel svou proutěný košík, kde se očividně nacházelo spousta jídla. Astrid při pohledu na košík zasvítila kukadla. ,,A taky pěkně hladová, jak koukám. To vám v Bradavicích nedávají najíst?"

,,Ale dávají," zabrblala Astrid, ,,jenže včera přijeli Krásnohůlky a Kruval a Brumbál měl očividně velmi geniální nápad, že se hostina bude skládat z národních jídel Francie a Bulharska," vysvětlila mu a ironicky dodala, ,,mňam."