Chvíle štěstí | ✔️

37. kapitola | Třpytivé hvězdy a sněhová pláň

/prosinec 1993/

Narcissa Malfoyová se celá zadýchaná objevila na Příčné ulici. Venku už zavládla neprostupná tma, jediná její záchrana byla prosvětlená okna a pár okolních lamp. Zahlédla rohový obchod Floriána Fortescue, který se stále objevoval na Příčné ulici, ale zároveň trochu zasahoval do vedlejší ulici, která byla k Příčné kolmá.

Už zvenku zahlédla majitele Zmrzlinkářství, jak dělá kasu. Zhluboka se nadechla a ve své hlavě si dávala dohromady všechno, co chtěla říct Hestie Jonesové. Teď musela dát stranou veškerou svou pýchu a předsudky. Nesměla se nechat ovládnout povýšeností vůči těm, kteří jsou podle Luciuse horší kouzelníci jen díky tomu, že nejsou čisté krve.

Musela také dát stranou fakt, že ta žena má syna s jejím manželem. I když po posledním rozhovoru s Luciusem Malfoyem usoudila, že měla černovlasá lékouzelnice pravdu. Faktem bylo, že chyba zdaleka nebyla jen a pouze na její straně. Absolutně vůbec. Když si ve své hlavě opakovala všechny ty hnusné věty plné nepravd a křivd, chtělo jí zvracet z představy, že s někým takovým musela žít.

Moje chyba je, že ty jsi k ničemu a nedokázala jsi udělat jednu věc, která se po tobě chtěla?

Zahnala své slzy, nemohla se přeci oddat té bolesti, kterou jí Lucius způsoboval. Možná neměla vyčítat Hestie, že se s Luciusem v létě 1977 začala. Možná jí místo toho měla litovat. Merline, jak ona byla bláhová a mohla si myslet, že jablko padá daleko od stromu. Jak si mohla naivně myslet, že Lucius se nepotatí a nebude hledat ženské všude okolo jako Abraxas Malfoy.

Ty jsi ve svém životě nemusela hnout ani brvou, princezničko. V životě jsi nepracovala a jediným tvým úkolem bylo, abys uspokojila svého manžela. Očividně jsi tak neschopná, že se ti ani tohle nepovedlo, takže se mi nediv, že tvůj úkol plnila nějaká jiná.

Najednou si vzpomněla na její rozhovor se svou sestrou Astrid. Vzpomněla si, jak zpustošeně vypadala a jak proti ní zeď byla nažloutlá. Když ten jejich rozhovor probíhal, vůbec si neuvědomovala, jak vážný její problém může být. Jak mohla být tak slepá? Co když za veškeré její trápení mohl samotný Lucius Malfoy? A jak je možné, že mohla dopustit, aby ten zasraný kretén zkazil život její vlastní sestře? Měla chuť si trhat své vlasy.

Co si myslíš, že děláš?! Co si to vůbec dovoluješ?! Copak tě tvoje matka nenaučila, jak se máš chovat ke svému manželovi?!

Zatnula ruku v pěst při té vzpomínce. Po zádech jí přeběhl mráz. Pokoušela se vyhnat hlas vlastního manžela ze své hlavy, ale absolutně vůbec se jí to nedařilo. Má nad ní naprostou kontrolu, i když si nepřeje. Má nad ní absolutní kontrolu a navždycky bude její součástí. Ale copak mu něco takového může dovolit?

Já si můžu dělat, co jenom budu chtít! Já nejsem jen tak někdo, víš?! Já jsem Lucius Malfoy! A já přináším do mého domu moje peníze! Ty jsi do tohohle domu přitáhla jen ty dva sirotky!

Ne, ne, ne. Zase jeho hlas. Ten hlas, který jí činil hluchou se zase vrátil. Nesmí se stresovat, nosí ve svém břiše svou malou dceru, která bude vyrůstat bez otce. Moment, pomyslela právě na to, že její dcera bude vyrůstat bez otce? Merline, opravdu si připustila, že se k Luciusovi už nevrátí? Byla si jistá minimálně v jedné věci, představa jejich setkání jí děsila více než cokoliv na světa a zároveň byla bytostně přesvědčená o tom, že by nevyvázla dobře.

Přistoupila tedy ke dveřím Zmrzlinkářství, otevřela dveře a ozval se zvoneček, který cvrnkl o dveře. Florián Fortescue zvedl oči od své pokladny a nechápal tu osobu, která právě stála na prahu jeho podniku. ,,Narcissa Malfoyová?" pozvedl obočí nechápavě. ,,Netipnul bych vás na člověka, který si přijde v tuhle hodinu pro zmrzlinu."