Chvíle štěstí | ✔️

20. kapitola | Prokleté hvězdy

/září 1993/

Viola Scamanderová ve své hlavě měla větší nepořádek než... než ani nedokázala pomyslet na nějaký nepořádek, který by se alespoň trochu přiblížil tomu nepořádku, který se nacházel v její hlavě. Nejen, že měla pocit, že její matku opravdu skoro vůbec nezná, najednou se jí v životě objevil i otec, který měl hned dvě tváře.

Navíc se v jejím okolí objevil Nikolaj Nabokov, další záhada, kterou měla touhu rozluštit. Zároveň měla tak trochu pocit, že pokud svou záhadu rozluští, ztratí své kouzlo. Vnitřně se kárala za myšlenku, jak ho líbá. Před všemi obhajuje, jak jsou jen přátelé, tak proč na něco takového vůbec myslí? Copak se jí ale může někdo divit, když je tak neskutečně pohledný?

Možná si jej idealizuje a později se z něj vyklube někdo jiný. Jak by vůbec mohla chodit s upírem? Bude snad on pozorovat, jak ona stárne a chřadne a on bude stále mladý, pohledný a v plné síle. Nemůže přeci chodit s upírem, vždyť by to nefungovalo. Takové myšlenky musí ze své hlavy okamžitě vypudit a zajisté to půjde velmi snadno, to si je jistá.

Odnesla svůj kufr do části vlaku, kde se kufry shromažďovaly, ale uvědomila si velmi rychle, že v tomto vagónu se nenachází jen zavazadla. Zahlédla zde hnědovlasou dívku, která seděla a kolena měla přitažené k tělu a čelo opřené o kolena. Viola už od pohledu dokázala odhadnout, že nebude nejšťastnější osobou v okruhu sto mil.

,,Mohu nějak pomoct?" zeptala se patnáctiletá Mrzimorka, jejíž srdce zkrátka nesneslo, aby někomu nepomohla. Takové už bylo její prokletí, alespoň jí to tak často připadalo, když se rozkrájela pro nesprávného člověka.

Hnědovlasá dívka zvedla čelo od svých kolen a Viola v ní i přes ubrečené oči poznala dívku, se kterou už pátým rokem chodila do Bradavic. No, ovšem! Vždyť to je Astrid Blacková, co s ní má některé hodiny. ,,Najdu tu možná i nějaký kapesník," zareagovala velmi pohotově černovláska a ihned ve svém batohu začala hledat nějaký kapesník.

,,V pohodě, mám svůj, preventivně," uchechtla se sarkasticky Astrid Blacková, vyhrnula si tričko na levém boku, aby si vyndala svůj látkový kapesník, který měla zastrčený za pasem, když v tu chvíli si Viola všimla něčeho zvláštního.

,,Moment, co to máš na tom boku?" vyhrkla zděšeně černovlasá Mrzimorka. ,,Nějaké mateřské znamínko?"

Astrid vyhrnula své tričko ještě více nápadně, aby jí znamínko ukázala víc. ,,Ano, mám mateřské znamínko jako každý Black, je to sakra veliké prokletí," ušklíbla se cynicky Astrid a Viola si též vykasala svůj svetr v oblasti jejího levého boku.

,,Tak tohle prokletí mám očividně také," povzdechla si dcera Siriuse Blacka a Astrid se nechápavě podivila.

,,Moment, pokud si tě správně vybavuju, ty jsi pravnučka Mloka Scamandera," přivřela oči. ,,Jak můžeš mít Blackovskou hvězdu?"

,,Ty jsi žila o prázdninách na pustém ostrově bez Denního věštce?" uchechtla se pobaveně Viola a Astrid se jejímu vtipu též zasmála.

,,Takže ty jsi nějaká populární teď, jo?" zlehčila celou situaci dcera Druelly a Cygnuse.

,,Jsem neoblíbeně populární, pokud se to tak dá říct," povzdechla si Scamanderová a posadila se též na zem toho vagónu. ,,Moji mámu unesl můj táta, kterého si absolutně nepamatuji. A můj táta je Sirius Black."

,,O, merline," vyhrkla zděšeně Astrid Blacková. ,,To jsem vůbec nevěděla. Ano, moje sestra Narcissa s mým švagrem Luciusem mluvili o tom, že Sirius Black utekl z Azkabanu, ale po pravdě... moc jsem nevycházela ze svého pokoje tyhle prázdniny."