Chvíle štěstí | ✔️

59. kapitola | Memorias revelare

Poznámka autorky:

Nemohu nezmínit narozeniny jedné mé oblíbené postavy, jejíž příběh jsem vyprávěla už zatraceně dávno, ale stále ji mám ve svém srdci. Čtvrtého dubna má totiž narodila Scarlett Jamesová, hlavní protagonistka mé knižní série Some faulting girl.

Všechno nejlepší, Lettičko!

***

/květen 1994/

Viola Blacková se od té noci u Černého jezera pod platanem javorolistým stala naprosto odlišným člověkem. Za prvé, konečně se jí vrátily její vzpomínky. Vrácení jejích vzpomínek jí dalo nekonečnou důvěru ve své rodiče. Vzpomněla si totiž na naprosto rutinní záblesky, kdy si jako dítě hrála na dece u televizoru a sledovala své rodiče, jak společně žijí v klidu, pokoji a lásce.

Od té doby, co měla své vzpomínky zpátky ji provázel všudypřítomný sentiment. I přestože jako rodina fungovali naposledy třináct let zpátky, ona chtěla doufat v to, že si takových vzpomínek vytvoří ještě stovky. Věděla moc dobře, kde leží její úkol. Pokud chce, aby se její rodina opět dala dohromady pořádně, musí být její rodiče prohlášeni za nevinné. Její táta jí řekl, co může udělat pro to, aby se tak stalo.

Musí najít Ronovu krysu, která dříve patřila Percymu. Jakmile zjistí, že té prašivé kryse chybí jeden prst, chytne ji to do rukou a nepustí jí, dokud jí nepřinutí, aby se přeměnila do své lidské podoby. Zároveň moc dobře věděla, že na druhé straně proti ní stojí Harry Potter, Hermiona Grangerová, Willow Pettigrewová a Ron Weasley, který se snaží dokázat přesný opak. Dokonce se k tomu snažili i využít ji.

Ale Viola měla své úmysly otočený přesně o sto osmdesát stupňů. Stefani a Sirius Blackovi jsou její rodiče a ona udělá cokoliv, aby je zachránila a očistila před očima celého světa. Dnes seděla u oběda s dvojčaty Weasleyovými, její spojkou, která ji mohla dostat k Peterovi Pettigrewovi. Proto jim při obědě položila velmi nezvyklou otázku. ,,Už jsem dlouho neviděla tu Ronovu krysu. Má jí ještě?"

,,Vlastně nevíme," pokrčil rameny Fred, zatímco už mlsně zíral na další obalovaný kuřecí řízeček. ,,Mám pocit, že zrovna nedávno náš malý bráška nadával na to, že mu ji sežrala ta Hermionina kočka."

Viola zděšeně vytřeštila oči. Ne, to nemůže být pravda. Žádná kočka přeci nemůže sežrat jediný důkaz o tom, že její rodiče jsou bez vinny. ,,No, zkrátka už jsem tu krysu více než měsíc neviděl," doplnil George, ,,ale abych pravdu řekl, nikdy jsem jí nepřišel na chuť."

,,Zatímco Křivonožka očividně na chuť přišla," zasmál se pobaveně Fred a se svým dvojčetem si plácli. Ovšem Viola se nedokázala smát. Co když je Prašivka opravdu po smrti a všechno její snažení byla sisyfovská práce. ,,Vio? Jsi v pořádku?"

,,Asi jsme neměli dělat vtipy o jezení krys," usoudil George a chytl jejich černovlasou kamarádku za ruku. ,,Vůbec nevím, proč se o tom bavíme."

,,No, Viola se na Prašivku zeptala," pokrčil rameny Fred při pohledu na zamlklou dívku. ,,Proč ses na ni ptala?"

,,Jen tak," pokrčila rameny, ale oba bratři z nějakého důvodu poznali, že jejich kamarádka lže. Jenom neměli ponětí, proč. Koho také zajímá krysa jejich mladšího bratra? Viola se zvedla od stolu a chystala se opustit Velkou síň. ,,No nic, jdu se ještě proletět s Klofanem. Mějte se, kluci."

***

Viola nelhala a opravdu se odpoledne chystala na prolétnutí s hypogryfem Klofanem. Moc dobře znala okolnosti celé té kauzy, jak Klofan škrábl Draca Malfoye a zaslechla, že se chystá jeho poprava. Ovšem neměla ponětí, kdy se ta hrozná věc má konat. ,,Hagride, tak jsem tady. Můžu si Klofana na půl hodinky půjčit?"