Chvíle štěstí | ✔️

19. kapitola | Slib mi, že se nevsadíš se Snapem

/září 1993/

Nový školní rok měl začít dnešním dnem, což znamenalo velmi emocionální loučení na Nástupišti devět a tři čtvrtě. Mlok Scamander už čtrnáct dní dopředu věděl, že tohle první odjezd jeho pravnučky Violy do Bradavic, kdy se nebude loučit se svou milovanou matkou. Proto dal vědět své snaše Helene, aby na nádraží King's Cross přijela také, aby jí společně ukázali svou podporu.

Z odjezdu se vždycky stala veliká společenská akce. ,,Ještě pusu, Matheo," vyžadovala Hestia Jonesová po svém synovi, ale ten se jen otráveně ušklíbl. ,,Notak, na jednu tvář!"

,,Florián ti jistě dá jednu za mě," zabrblal znuděně Matheo Jones, který se právě nacházel ve věku, kdy každá taková interakce s jeho mámou byla pod jeho úroveň.

,,Alespoň mě obejmi, pro merlina," poprosila jej a on se k ní tedy s nelibostí přitáhl. Musel ovšem uznat, že být v něčí náručí, nakonec bylo celkem příjemné. ,,Buď v Bradavicích hodný a piš mi, ať vím, že jsi ještě naživu."

,,Beru na vědomí," postavil se komicky do pozoru jako voják na vojně a s ukazováčkem přitisknutým na čele, ,,generále Jonesová."

,,Rolfe, dej na něj pozor!" požádala Hestia svého nevlastního syna, zatímco ji chytl okolo pasu přítomný Florián a přitáhl si ji k sobě. Hrozně rád pozoroval, jak se jeho přítelkyně starala o oba jejich syna a chovala se, jakoby byli opravdová rodina.

,,Spolehni se," mrkl na ní Rolf, který na Hestiu a Floriána jen v cuku letu mávl a rozhodl se vyhledat svou sestřenici Violu, aby ji alespoň trochu podpořil.

,,Piš nám dopisy, Violko," zopakovala snad po třetí Violina babička, Helene Scamanderová. ,,Ať víme, že jsi v pořádku."

,,Nechte jí už být, já se o ní postarám," položil jí Rolf ruku na rameno, protože vycítil, že se Viola v téhle situaci necítila stoprocentně komfortně. Ovšem Mlok ji vzal za ruku a naznačil ji, aby ustoupila stranou.

,,Violo, poslouchej," nadechl se zhluboka a zadíval se jí zhluboka do očí, aby mu věnovala naprostou pozornost. ,,Slibuju ti, že kdybych se cokoliv dozvěděl, dám ti vědět. Slib mi, prosím, to samé."

Černovláska se usmála a přikývla. ,,Slibuju," pověděla mu a následně už mířila k vlaku. Když si stoupla si schůdek, který jí měl pomoct v nástupu do Bradavického expresu, otočila se zpátky k nástupišti, aby mohla zamávat babičce Helene, pradědečkovi Mlokovi, strejdovi Floriánovi a tetičce Hestie.

,,Violo Porpentino!" zaslechla známý hlas jejího kamaráda upíra, který se prodíral davem a zběsile na ní mával. Následně si všiml, že při snaze dostat se k vlaku, omylem strčil do nejlepšího přítele jeho otce. ,,Mloku, moc se omlouvám, zkazil jsem to a jsem tu pozdě."

,,V pořádku, Nikolaji, ještě pár minut do odjezdu ti zbývá," pousmál se přívětivě starý Scamander, do kterého šťouchla se zájmem Helene.

,,Viola se s ním zná nějak... ehm... důvěrněji?" zeptala se zvídavě vdova a Mlok se pod její zvědavostí prohnul smíchy. ,,Mloku, nesměj se! Tohle je přeci vážná věc!"

,,Zajisté, Helene, zajisté," nasadil až komicky vážný obličej. ,,Buď ráda, že má naše Via alespoň nějaké rozptýlení."

,,Niku! Co tady děláš?" vyhrkla překvapeně černovlasá dcera Siriuse a Stefani a seskočila ze schodu, který už byl součástí Bradavického expresu. Nahoře ve vlaku už v jednom z kupé seděl Rolf Scamander se svými přáteli Fredem, Georgem a Cedricem. ,,A proč máš tu bouli na čele?"

,,Spletl jsem si sloup," poškrábal se trochu ztrápeně za zátylkem Nabokov. ,,Ale jsem tady! To je pozitivní zpráva, ne?"

,,Obětoval jsi svojí denní dávku lektvaru pro to, aby ses se mnou rozloučil?" zeptala se šťastně, že ho vidí a obejmula ho.