66. kapitola | Přátelé

465 64 49
                                    

/květen 1994/

Severus Snape několikrát zamrkal, když se probouzel ze světa snů. Hlava ho třeštěla a doufal, že se mu tohle všechno jen zdá. Ležel na zádech a sledoval, jak se nad ním sklání Ava Abbottová. Vyděsil se natolik, že okamžitě vyskočil nahoru do sedu. Jejich hlavy se skoro srazily, ale Ava reagovala velmi rychle.

,,Pro merlina!" vyjekl zděšeně Severus Snape a rozhlédl se po okolí, aby zjistil, kde se nachází. Chroptící chýše, už si vzpomíná. Přišel zatknout Siriuse Blacka, Stefani Blackovou a Remuse Lupina. Doufal, že je chytí, předloží ministerstvu kouzel a získá Merlinův řád. Poslední, co si pamatoval byl záblesk z hůlky Violy Blackové... mrchy.

,,Severusi, teď jsi mě vážně vyděsil," rozdýchávala jeho probuzení s rukou na srdci.

,,Kolik je hodin?" vychrlil na ni okamžitě. ,,Kde jsou ti tvoji kamarádíčci? Co se stalo po tom, co mě malá Blacková omráčila?"

Ava se uchechtla nad jeho dychtivostí a natáhla k němu ruku s novinami. ,,Čti," vybídla jej rudovláska. ,,Je to ranní výtisk."

Severus zahlédl na hlavní straně dvě fotografie. První, z chodby Azkabanu, jak je nějaký zpustošený muž táhnout dvěma azkabanskými strážnými. Druhá, Sirius Black nabízejíc rámě své manželce, úsměv na tváři, fotografie byla pořízena v Bradavicích ve Vstupní síni. Oči mu přeběhly po titulku. ,,Záhada Blackových vysvětlena! Sirius Black a Stefani Blacková očištěni!" přečetl nahlas titulek a obličej se mu zkřivil. ,,Co to kurva je?!"

Očividně ho zpráva velmi rozrušila, žádné hrubé slovo mu v tuto chvíli nebylo cizí. ,,Je půl desáté ráno, byl jsi zhruba třináct hodin v bezvědomí," vysvětlila mu Ava. ,,Dost věcí se tady vyřešilo, když tě Viola omráčila. Vyřešila se jedna veliká záhada, jak to popisuje Rita Holoubková."

Severus jí nevěnoval plnou pozornost. Nejdříve muže na fotce z Azkabanu nepoznával, i přestože by dal ruku do ohně za to, že ho už někdy někde viděl. Samotný text vedle fotografií mu pomohl. Pettigrew! ,,No ty vole," splynulo mu ze rtů.

,,Překvapující, že?" ušklíbla se Ava, přičemž Severus zvedl oči od novinového článku.

,,Tohle je..." vydechl, chtěl situaci popsat, ale slova nenacházel.

,,Já vím," dopověděla to za něj a zahleděla se mu do očí. ,,Někteří lidé umí překvapit."

Severus přivřel oči a nabýval pocitu, že nemluví jen o Peterovi. ,,Jak to myslíš, Avo Abbottová?"

,,Jak to říkám, Severusi Snape," odpověděla lhostejně rudovláska. ,,Někteří lidé umí překvapit."

Černovlasý profesor lektvarů převrátil oči. ,,Co po mně chceš? Abych uznal, že jsem udělal chybu a spletl jsem se?"

,,Co to bylo včera večer, hm?" chtěla vědět zrzka. ,,Ty ses absolutně vůbec nedokázal ovládat. Proč jsi říkal všechna ta nepěkná slova... ještě před těmi dětmi?"

Severus na to neměl žádný rozumný argument. Jak jen omluvit své chování, když to vlastně nedokáže? Byl plný vzteku na Blacka za to, že zradil Lily... jeho milovanou Lily. Ale teď, když zjistil, že celou dobu za to mohl ten prohnaný a prolhaný Pettigrew? Ava určitě bude požadovat omluvu pro Siriuse, Stefani i Remuse.

,,Byl jsem nepříčetný," polkl na prázdno Severus, sklopil oči a opřel se o zeď. ,,A ty víš proč."

Ava věděla proč. Byla přesvědčená o tom, že je možná jediná na světě, která ten pravý důvod zná. Včera mu s ním vyhrožovala a věděla, jak moc pro Severuse to tajemství znamená. ,,Vím," odpověděla mu po chvíli. ,,Netušila jsem, že tě to celé vytočí... takhle moc."

Chvíle štěstí | ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat