Chvíle štěstí | ✔️

45. kapitola | Rozpolcený cynik

/Silvestr 1993 - Nový rok 1994/

Matheo Jones polehával na své posteli a v ruce držel knihu. Celé vánoční prázdniny nechtěl dělat prakticky nic jiného. Nevycházel ze svého pokoje skoro vůbec, pokud nešlo o snídaně, obědy či večeře. Neužíval si sněhových plání, které letos byly bohaté na tu bílou krystalickou radost. Do Prasinek netoužil zavítat či se seběhnout ohřát dolů ke krbu ve zmijozelské společenské místnosti.

Neměl zájem na tom nikoho vidět. Ve své hlavě měl stále neskutečný nepořádek, který ještě zdaleka nebyl uklizený. I když si popovídal o svém otci s jeho matkou, nemohl dostat Luciuse Malfoye z hlavy. Jak by také mohl? Je to jeho otec, kterého neměl možnost poznat. Byl si vědom až moc dobře, že o jeho existenci věděl, dokonce přihlížel jeho narození, ale touhu ho poznat nikdy neprojevil.

Ale nikdo z nás nereagujeme na situace v našem životě racionálně. Naše myšlení takto nastaveno není. Každý z nás posloucháme emoce, které činí finální a poslední rozhodnutí. A tedy, Matheo Jones moc dobře věděl, že by se v této záležitosti neměl dále rýpat, ale stále měl pocit, že nemá dostatek informací.

Na svém kouzelnickém průkazu měl napsáno příjmení Jones, ale na krku měl pověšený Malfoyův erb. Nacházel se mezi dvěma mlýnskými koly a ve své hlavě si stále srovnával svůj nepořádek, který ovšem do pořádku dát nedokázal. Jeho pomyslná knihovna v jeho hlavě byla pořádně nepořádná, knížky byly poházené na zemi a stránky vytrhané. Když lepil stránky zpět do knih, nabýval pocitu, že ta kniha není dopsána a potřebuje pohled ještě někoho dalšího.

Přesně z tohoto důvodu nevycházel ze svého pokoje celé prázdniny. Nevěděl, jak se má chovat a jakým způsobem reagovat na svého polovičního bratra, Draca Malfoye. Proto celé dny proležel ve svém pokoji, zírajíc do stropu a přemýšlejíc o své vlastní existenci. Vracel se ve své existenci až na úplný začátek, tedy jeho početí. Jeho matka se mu nepochlubila s faktem, že byl plánovaný, což Mathea poznamenalo tím, že si připadal jako nechtěný outsider, který se jeho matce přihodil jen tak.

Ovšem stále se cítil líp, než kdyby věděl, že původní záměr jeho existenci spočívala v tom, aby si Hestia Jonesová Luciuse Malfoye zaháčkovala a udržela. Avšak ani jedna ze situací nebyla ideální. Matheo se cítil rozpolcen a neměl zájem na tom, aby o svém problému s někým mluvil. Nikdo jej nepochopí, o tom byl přesvědčený.

Staré dveře zavrzaly a bez většího počkání mu do pokoje přilétla Lucretia Blacková jako velká voda. Matheo byl svým životem natolik zmatený a možná i otrávený, že ho příchod jeho nejlepší přítelkyně ani moc nevzrušil a dál nečinně listoval v knize. Ovšem blonďatá dcera Alpharda Blacka byla více než je zdrávo zvyklá na pozornost ostatních, takže okamžitě přiskočila k Matheovi a vytrhla mu knihu z rukou.

,,Matheo! Věnuj mi přeci trochu pozornosti!" žádala jej Lucretia a luskla mu před očima. ,,Copak jsi mě teď neslyšel? Potřebuji s tebou okamžitě mluvit o Rolfovi! Právě jsem se s ním vyspala a potřebuji to s tebou probrat!"

Matheo jen líně převrátil oči vzhůru s komentářem. ,,Merline, já opravdu nepotřebuji slyšet detaily z tvého milostného života," zabrblal bez většího zájmu. ,,A vůbec, proč to potřebuješ probírat? Copak snad nejsi spokojená s výkonem svého budoucího manžela?"

Od blondýnky se mu za poslední dvě slova dostalo pohlavku. ,,Není to žádný můj budoucí manžel!" ohradila se. ,,Co s tím furt máš? Navíc, po dnešku se s ním asi rozejdu."

V tu chvíli Matheo zpozorněl a povytáhl své obočí. ,,Prosím?" ujistil se, že se mu to nezdá. ,,Lu? To myslíš vážně? Ty se s ním vyspíš a plánuješ se s ním rozejít? Co udělal tak hrozného, prosím tebe?"

,,Řekl mi, že mě miluje!" prohlásila rozhořčeně, načež nemanželský syn Luciuse Malfoye nevypadal o nic chápavěji.

,,A to je důvod k rozchodu?" svraštil své čelo. ,,Rolf ti řekl, že tě miluje a to je tak neskutečně veliký přestupek, že se s ním chceš rozcházet?"

Lucretia si povzdechla. ,,Ty to nechápeš," stěžovala si.

,,Ano, to tedy nechápu," přisvědčil Matheo.

,,Ty víš, že se jedná o velmi pozorného, empatického a milujícího kluka," pustila se do bližšího vysvětlování, načež jí Jones přerušil.

,,Stále nechápu, kde vidíš problém," připomněl jí, což ona ignorovala.

,,To je právě špatně!" protestovala Zmijozelka. ,,Copak nechápeš, že dívka nemůže být větší mrcha než kluk, se kterým něco má? Rolf je až moc hodný, což se zdá jako typická klišé výmluva, ale nedokážeš si představit, jak moc mě to rozčiluje. Ten sex byl průměrný, budiž, jednalo se o jeho první... ale já zkrátka nejsem materiál na chození za ručičky, dávání kytiček a procházení se po rozkvetlé louce."

,,Jsi holt cynik," trhl rameny Matheo. ,,Cynik, který nevěří na lásku."

,,Věřím v chtíč," pokrčila rameny, ,,a toho jsem s Rolfem zase tolik necítila."

,,A můžeš mi říct, co vlastně chceš?" zajímalo tedy mladíka. ,,Je mi více než jasné, že jsi zkusila už spoustu kluků, tak mi řekni, co ti vlastně vyhovuje."

Lucretia musela uznat, že se jednalo o dobrou otázku. Matheo v ní vyvolal potřebu vnitřní diskuze, kterou sama se sebou měla tendenci svádět. Chvíli pomlčela, pak si promnula ruce a zhluboka se nadechla. ,,Já... já přesně nevím, co chci," odvětila. ,,Chci chlapa, který se mnou dokáže v posteli praštit a být dominantní, ale zároveň mě chápat a ctít jako ženu mimo ni. Chci romantika ve správným chvílím, ale cynika v jiných. Nechci chlapa, který bude chtít problémy řešit, ale dokáže mě vyslechnout. Potřebuji někoho, kdo se nebude bát mi odporovat a vést se mnou diskuzi, ale bude mě znát natolik, že bude vědět, kdy má přestat."

Matheo se pousmál. ,,Máš pocit, že někdo takový na tomhle světě může existovat? Nemyslíš si snad, že takoví muži jsou výmyslem románů?"

,,Možná někde existuje," neodporovala blondýnka a svého nejlepšího přítele si pozorně prohlédla, ,,a nebo ho mám celou dobu přímo před sebou."

Špinavě blonďatému mladíkovi dobrou chvilku nedokázala, co tím Lucretia myslí. Ovšem velmi přesně pochopil její úmysly v momentě, kdy se k němu začala natahovat a přitiskla své rty na jeho. Uvědomil si, jak ho asi nikdy nepřestane překvapovat její sebevědomí, co se těchto gest týče.

Ovšem velmi brzo jí polibky začal oplácet. Neměl ponětí, proč tohle dělá. Už několik dní nedokázal pořádně racionálně uvažovat a měl ve své pomyslné knihovně takový bordel, že nedokázal ještě poskládat zpátky své knížky týkající se jeho morálky, principů a zásad. V tu chvíli ani nemyslel na nebohého nevlastního bratra Rolfa Scamandera, který kdysi v dětství býval jeho nejlepším kamarádem.

Nepřipouštěl si k tělu informaci, že ani ne před hodinou tyhle rty líbal právě Rolf Scamander. Ovšem Matheův mozek odmítal svědomí zatěžovat takovými myšlenkami a mnohem raději zaplnil jeho myšlenkami tou příjemnou emocí, kterou Lucretia tak ráda omílala stále dokola - chtíčem.

Tak ze své nejlepší kamarádky svlékal jeden kus oblečení po druhém, zatímco mu Lucretia dělala naprosto totožnou protislužbu. Nikdo se nemohl divit tomu, proč Matheo nechtěl přestat. Blonďatá dívka měla naprosto nádherné tělo a moc dobře věděla, kam sáhnout. Brzy pronikal do jejího těla, jako před hodinou Rolf Scamander. Na kání sebe samotného ovšem samozřejmě neměl.

A tohle všechno byl teprve začátek.